"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Kapitola sedmá: Řev paní Blacková

Kapitola osmá: Pravda pro Severuse Snape

Tak a na Silvestra tu pro Vás mám dvojitou kapitolku k Sianě. ;)

Višnu

 

Sbalit se a přestěhovat nebyl vůbec žádný problém, vlastně měla v plánu Harryho odvést do domu v Londýně, hned jak se Dursleyovi vrátí, prostě a jednoduše svůj plán zrealizovala o něco dříve. Stačilo jen několikrát máchnou hůlkou a mohla Kvikálkov opustit. Když tu velká sova sněžná ťukala zobákem na okno. “Ahoj, Hedviko, Harry odešel se Siriusem do bezpečí, tak si chvíli odpočiň, a pak mu něco odneseš, ano?” Sova přikývla a posadila se na židli.



//////////



Na hlavním štábu Fénixova řádu byla vzhůru jen paní Weasleyová, která Harryho přivítala velkolepým objetím. Ale hned potom jej zahnala do postele. Nejdřív však musel potichoučku projít okolo nějakých závěsů, což se mu bohužel nepodařilo. Na schodech bylo docela šero, a tak se stalo, že prostě zakopl, a aby si nenatloukl nos, tak upustil svůj kufr. No a co čert nechtěl, (ale já myslím, že se o to ten bezcitný rarach zasloužil), zavazadlo po schodech dopadlo až ke kuchyňským dveřím.



Pád Harryho kufru se neobešel bez křiku. Obraz, který se ukrýval za těmi závěsy, se příšerně rozkřičel. Mladý Potter tohle tedy doopravdy nečekal. Sirius se snažil dostat z jídelny, ale nemohl dostatečně otevřít dveře. Ten řev byl opravdu nesnesitelný. Harry si musel zacpat uši, ale to jej od toho příšerného hluku, který obraz nějaké ženštiny vyluzoval, neuchránilo.



Ať se Sirius snažil, jak chtěl, prostě se přes ten hloupý kufr, který zatarasil dveře, nemohl dostat, až jej napadlo vzít do ruky hůlku, ale i přes to mu to ještě nejméně minutu trvalo. Mladý Potter s tím ale hodlal něco udělat hned. Mávl svou hůlkou, a tak ty příšerné závěsy prožrané od molů zatáhl. Hned na to se Black konečně dostal ke schodišti, ale pak si uvědomil, že už žádný kravál neslyší. Chvíli trvalo, než to jeho mozek zpracoval, a pak spatřil Harryho třímajícího v ruce hůlku...



//////////



Drahý Harry,... začala s dopisem pro svého kmotřence, ale pak se zarazila. Musela si všechno pečlivě promyslet.



Milý Harry,

vím moc dobře, že nemáš Severuse v lásce. A nejspíš proto, abych se to pokusila napravit, tak jsem mu napsala, aby svou korespondenci určenou pro mě posílal přes tebe. Sovy se ke mně nedostanou, o to jsem se postarala. Jen Hedvika má šanci se ke mně dostat.

Kdybych se náhodou delší dobu neozývala, nestrachuj se o mě. Je možné, že pojedu navštívit některé své přátele. Avšak do konce prázdnin nic takového neplánuji. Buď na Siriuse hodný! A buď také hodný na všechny ostatní i na Severuse.

Harry, prosím, mám svého bratříčka ráda, i když jsem jej tak dlouho neviděla, i když nesplnil své sliby.

Mám tě ráda, broučku, opatruj se.

Tvoje kmotra SianaS



PS: Severus není zlý, ale dokáže být opravdu hnusný, když chce, proto se nenech vyprovokovat a obrň se trpělivostí.



Dopsala, co měla na srdci, co bylo nutné, aby její kmotřenec věděl. K tomuto dopisu přidala ještě Takaschiho odpověď, která přišla e-mailem. A pak se Hedvika mohla vydat na cestu do Londýna, na Grimmauldovo náměstí 12.



//////////



Sirius ho za to čarování pěkně seřval. Chudák Harry, chtěl mu říct, že mu Siana zařídila povolení, ale slíbil, že to neudělá. Ale teď musel znovu přísahat. Musel svému kmotrovi slíbit, že už bez povolení nepůjde proti nařízením ministerstva. Přísahal přesně tímto způsobem, což bylo vzhledem k povolení velmi komické. A Harry se tomu smál, ale potají v noci, když už jej Sirius nemohl slyšet ani vidět.



Na druhý den byla naplánována schůze členů Fénixova řádu. Avšak měla být až večer. Sirius ujistil mladého Pottera, že za ním Snapea pošle. Jen okamžik na to se před Harryho snesla Hedvika.



Potter si nejdřív přečetl dopis od svého nového japonského přítele. Takaschi mu psal, že se těší na jejich příští konverzaci, i když bude až za tak dlouho. Také vyjádřil naději, že se shledají.



Pak Harry otevřel dopis od své kmotry. Přečetl ho celý několikrát, od začátku až do konce, a pak asi po pěti minutách si mumlal stále do kola. „Obrň se trpělivostí.“ a znovu a znovu. „Pokusím se, kmotřičko.“ zašeptal na konec. A myslel to vážně.

O několik hodin později se všichni členové řádu dostavili na poradu. Dnes se měla probírat právě včerejší akce. Tedy vyzvednutí Harryho Jamese Pottera z Kvikálkova.



Nevíme, kdo to byl, Albusi, ale umí čarovat, a jak bylo vidět, tak Potter jí věří.“ začal Alastor Moody, aby Brumbála uvedl do situace. „Říkala, že mě a Siriuse zná ze školy, ale nenapadá mě kým by mohla být,“ ozval se Remus Lupin, „ale myslím, že Sirius ví, kdo to je.“ „Jo, Remusi, vím.“ „No, tak kdo je to, Siriusi, nenech se prosit.“ začal Brumbál, ale Sirius jej přerušil. „Tady nejde o to, že bych vám to nechtěl říct, Brumbále, ale dal jsem slovo, že to neudělám, protože to musí nejprve vědět někdo jiný, což mi připomíná,“ pohlédl Snapeovi do očí, „až skončí porada, zastav se za Harrym.“ už téměř řekl umaštěnče, ale včas se zastavil.



Pochybuji, že by pan Potter stál o mou společnost, Blacku.“ zavrčel lektvarista. „To máš pravdu, nestojí, ale musí ti něco předat.“ poté Snape pozvedl obočí. „Tohle musíte vyřešit sami.“ opět se téměř neudržel a řekl mu Srabusi.



Řád se ze Siriuse opravdu snažil, vypáčit nějaké užitečné informace o té ženě, ale příliš neuspěli. „Ale, Siriusi! Když ji znám ze školy, tak je přeci jedno, když mi řekneš, která z té stovky dívek to vlastně je.“ vybuchl Lupin. „Já o tom nerozhoduju, Náměsíčníku. Ale až ti budu moci říct její jméno, udělám to a věř mi, pak pochopíš.“ to byla Blackova poslední slova k tomuto tématu, více už na jejich otázky neodpovídal.



//////////



Snape byl opravdu naštvaný, že i o prázdninách musí strávit čas v jednom pokoji s tím Potterovic klukem. Vyšlapal ty schody, a pak bez zaklepání vstoupil do chlapcova pokoje, který sdílel s Weasleym. „Pottere, prý pro mě něco máte.“ vyštěkl. Avšak Harry se nenechal vyvést z klidu, pomyslel totiž na slova své kmotry. Dokáže být opravdu hnusný, když chce, proto se nenech vyprovokovat a obrň se trpělivostí. A přesně to chlapec udělal, obrnil se proti Snapeově hněvu.



S ledovým chladem se od Snapea odvrátil a vytáhl něco ze šuplíku psacího stolu. Poté přešel k lektvaristovi s kamennou tváří a podal mu dopis. Snape vypadal ještě naštvanější, než když přišel. Dopis? Copak neexistuje soví pošta? Roztrhl obálku a vytáhl popsaný pergamen.



Jeho oči se rozšířily šokem. Poznal to písmo, byl si jistý, že to není žádný trik, či nejapný žert. Tenhle dopis byl bezesporu pravý. Tenhle dopis mu psala jeho sestra. Siana. Siana. To jméno mu rezonovalo v hlavě.



Snažil se ji najít, když mu bylo sedmnáct, ale jeho sovy se neustále vracely zpět. Všechna kouzla, která použil, aby ji přivolal k sobě, selhala. Už ztratil naději, už se téměř smířil s tím, že svou malou sestřičku už nikdy neuvidí. Dokonce se pokusil sám sebe obelhat tím, že své mysli tvrdil, že je mrtvá.



A teď třímal v ruce dopis. Dopis, který napsala vlastní rukou. Dopis, který mu v jediném okamžiku převrátil celý svět vzhůru nohama. „Kde jste to získal?“ teď už vůbec nezněl hrozivě nebo naštvaně. Harry poznal, že jej to velmi zajímá. „Dala mi ho moje kmotra.“



Vaše kmotra? Pottere! Vy nemáte kmotru.“ Harry se pousmál. „Ale ano, pane, mám.“ zachoval si mladík svůj klid, myslíce na dopis od Siany. „Mám Vaší sestře něco vyřídit, pane profesore.“ optal se slušně, přičemž si založil ruce na prsou.



Severus Snape si nebyl jist, co si má myslet, ale ten kluk nejspíš mluvil pravdu. „Pane profesore?“ přerušil Harry už téměř pěti minutové ticho. Snape zvedl hlavu, kterou sklonil k dopisu ve svých dlaních. „Domnívám se, pane Pottere,“ začal znovu kousavě, „že dokáži odeslat jednu sovu.“ s tím se otočil na podpatku a zmizel.



Harry se odebral dolů do jídelny, kde našel už jen Siriuse, Remuse a paní Weasleyovou. „Dáš si něco, drahoušku.“ zeptala se Moly, když ho jako první spatřila ve dveřích. „Čaj, prosím.“ „Okamžik, drahoušku.“ s tím se Moly odebrala do kuchyně.



Tak jak to šlo?“ zeptal se Sirius rovnou. „Strašně.“ odpověděl mladík. „Ale no tak, nemohlo to přeci jít tak špatně.“ Harry se zkroušeně podíval na svého kmotra, ale pak se uchechtl. „Nabídl jsem se, že jí něco vyřídím a on my odpověděl, že se domnívá, že dokáže poslat jednu sovu.“ na chlapcově tváři se na okamžik objevil nehezký úsměv, „Ale má smůlu, Siana mi totiž ráno napsala, že zabezpečila dům a jediná sova, které štíty dovolí projít, je Hedvika.“



Děkuji, paní Weasleyová.“ poděkoval, když dostal před sebe svůj čaj. „Není zač, drahoušku, dlouho neponocujte.“ poté si šla Moly lehnout. „Takže ta žena je Siana Snapeová?“ zeptal se Remus nevěřícně. Black i Potter jen přikývli.



Nemohu uvěřit, Siriusi, že si vydržel ho nepopíchnout některou ze svých peprných poznámek.“ „Upřímně, Náměsíčníku, bylo to opravdu těžké, ale ještě o něco těžší bylo, abych ho nenaštval, protože pak by to asi odnes Harry.“ „Myslím, že by to asi nebylo o moc horší, Siriusi, stejně byl naštvaný.“ vlkodlak, uprchlí Azkabanský vězeň a chlapec který přežil společně konverzovali dlouho do noci.

 

31.12.2009 17:19:21
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (0 | 0%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 17%)
D z Limbu (1 | 16%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one