"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
"Přísahala jsem!"

Tak nová kapitolka - omlouvám se za nepřidávání, ale škola a brigády mě ubíjíejí... Teď ještě vymyslet nějaké dárečky k Vánocům, pořídit je, zabalit a nadělit...

 Oh, bože, já to nechci vidět...
Višnu
PS: Snad je to u vás lepší...

SSS


Její bratr se jí z ničeho nic objevil v zádech. Nebyla vlastně vůbec překvapená, myslela teď na úplně odlišné věci a dění kolem sebe opomíjela. Společně se Severusem k ní přišel i Albus Brumbál, ředitel školy na jejíchž pozemcích stála. „Slečno Snapeová.“ oslovil ženu v rudém oblečení. Siana se k oběma nově příchozím obrátila čelem, ale nic na ředitelovo jmenování neříkala. Jen napřaženou pravicí zarazila cokoli dalšího, co jí chtěl říct. Nechtěla s nimi mluvit, nestála ani o jejich společnost, prostě tiše vyrazila zpět do školy.


Poctivě kladla nohu před nohu, navzdory tomu, že její krvácející srdce jí říkalo, že už to nemá cenu. Útrobami se jí nesl chlad. Přestávala náhle cítit. Předtím alespoň pociťovala tu strašnou bolest, teď už jí ale nezbylo nic. Harry je pryč – daleko od ní a minimálně do její zrady se s ní nesmí setkat. A Severus? Ten byl ve stejné pasti jako ona sama. V tuto chvíli to pro ni byla patová situace.


...


Seděla v jedné z prázdných učeben. Sama s poloprázdnou číší něčeho silného v ruce. Všechny orgány ji bolely tou předzvěstí budoucnosti, která šeptala, že nesplní ten neporušitelný slib, který dala při příležitosti Harryho křtin. Pohledem hypnotizovala prázdný pohárek. "Siano?" uslyšela hlas zdejšího profesora lektvarů. Nereagovala však na něj. Nemohla.


Slyšela jej, ale její mozek ani srdce nebyli schopni vnímat cokoli víc. Všechno se jí rozmazávalo. Jednoduše proto, že měla skleněné oči. Od smutku? Bolesti? Nebo žalu? "Siano?" zkusil to znovu. "Jsem v pořádku, Severusi." ujistila svého bratra lží. Lektvarista vytáhl svou hůlku a zakouzlil kolem nich.


Kouzlo proti vyrušení a kouzlo proti odposlechu, tato zaklínadla použil. "Si? Co je špatně?" zeptal se. Následovala chvíle ticha. "Potter odešel s tvými přáteli a je v pořádku." hladil ji svým sametovým hlasem. "Přísahala jsem." šeptala, že jí skoro nebylo slyšet. Tohle přiznání mohlo v kouzelnickém světě znamenat jenom jedno...


"Lily byla génius a udělala všechno, aby svého syna ochránila." Siana vytáhla hnědou lahvičku, kterou přisunula ke svému bratrovi. Vyštrachala z kapsy i malý plechový hrníček, který jednoduchým poklepáním přeměnila na další pohárek. Který též pošoupla k lektvaristovi. "Proč jsi s ním, Severusi?" zeptala se, když jim oběma do pohárů nalila část obsahu z hnědé skleněné lahvičky.


Lektvarista odstrčil kvalitní alkohol, který dostal. "Nemyslíš, doufám, že ti odpovím?" odpověděl otázkou. "To mi jako odpověď stačí." přitakala a na ráz vypila svůj pohárek. "Abstinuješ, Severusi?" lektvarista přitakal. Siana si přitáhla blíž pohárek, který přidělila svému bratru. "Na zdraví." popřála a kopla do sebe další dávku alkoholu.


Zazátkovala poloprázdnou lahvičku, kterou pak uschovala zpět do kapes. "Odeberu se do postele." oznámila trochu při-opile. "Chceš se přemisťovat v podnapilém stavu? Rozhodně ne!" zatrhl to své malé sestřičce. Lapil jednu její ruku do své a vyrazili do jeho soukromých komnat. Otevřením dveří od učebny byla také zrušena všechna Snapeova vložená zaklínadla.


Držel ji pevně, pustil ji až ve své ložnici, kde ji uložil do vlastní postele. Siana Snapeová usnula toho dne se splínem, pár promilemi a bolestí na prsou. Profesor lektvarů se se zájem opřel o futra dveří, které vedli do jeho ložnice. Měl tak skvělý výhled na Sianu, svou znovu nalezenou sestru. O hodinu později odešel do ředitelny, tedy útočiště svého zaměstnavatele, aby jej seznámil s novinkami...


Druhý den:


Siana Snapeová zastavila Albuse Brumbála na cestě do učebny obrany proti černé magii. "Profesore?" oslovila ředitele, který se na ni obrátil s otázkou v očích. "Převezmu to." oznámila mu bez jakéhokoli vysvětlení. Otázka v jeho modrých očích byla náhle ještě čitelnější. "Hodiny obrany." osvětlila s malým úsměvem, po kterém od spěchala do učebny, kde už čekali studenti.


Přešla rychlou chůzí ke katedře, u které vyštrachala z jedné kapsy nějaké pergameny. Ty položila Hermioně na lavici. "Slečno Grangerová, mohla byste to rozdat, prosím." požádala Nebelvírku. A Hermiona se automaticky zvedla a procházejíce mezi lavicemi, začala rozdávat určená lejstra. "Slečno Grangerová!" zavrčela skoro tak mrazivě, jako její bratr.


Hermi se k nové profesorce otočila čelem. "Jste magicky nadaná čarodějka, tak se podle toho chovejte a používejte svůj dar." nakázala nejlepší přítelkyni svého kmotřence. Grangerová vytáhla svou hůlku a do rozdala se širokým máváním své hůlky určené papíry. Pak se posadila.


"Děkuji," kývla Hermioně, "v mých hodinách budete používat hlavně dvě věci. Svou hlavu a svou hůlku. Nutně v tomto pořadí! Pokud ne, nedovolím vám se ani přiblížit k testům NKÚ. Vyjádřila jsem se jasně?" zeptala se, po čemž následovalo sborové. "Ano, paní profesorko." "Výborně. Protože jsem slyšela, že profesorka Umbridgeová striktně trvala na výuce z učebnice, tak mi v dnešním testu dokážete, jak moc je tato metoda účinná. Prosím, začněte." ukončila svůj monolog a nechala je vyplňovat jejich test.

30.11.2011 12:11:10
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (0 | 0%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 17%)
D z Limbu (1 | 16%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one