"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Cesta do Bradavic (konec)

Právě jsem tuhle kapču dopsala, takže zatím neprošl ani korekturou, ani čtením.

Pěkné počtení

Višnu

PS: Vím, že teď byla na plánu Raina, ale mám ji jen asi z půlky, tak uvidíme, kdy přibyde další kapitolka.

 

Tak copak potřebuješ, Severusi?“ začala rozhovor s mistrem lektvarů. Muž několik chvil nic neříkal, a jen si prohlížel svou malou sestřičku. Snažila se vypadat klidně, ale on poznal, že klid jen předstírá. Ve skutečnosti se zlobila. „Chtěl bych si s tebou promluvit, lépe tě poznat, ale ty jsi na mě naštvaná.“ odhalil jí výsledek svého pozorování. Ozdobila svou tvář ironickým úsměvem, který charakterizoval její rod. „Opravdu, Severusi? A proč bych se na tebe mohla zlobit?“


Dobrá, co jsem udělal?“ zahodil svou Zmiozelskou ctižádost a zeptal se. SianaS se svému bratříčkovi zahleděla do očí. Bylo možné, aby to nevěděl? Aby neměl ani to nejmenší ponětí o všem, co se událo a co předcházelo či následovalo jejímu zmizení?


Právě že nic a to je pravý důvod, proč se zlobím.“ k jejich zvukové bublině přistoupil Draco Malfoy, který zjevně musel mluvit s ředitelem své koleje. „Omlouvám se, že ruším.“ začal Draco. Bublina praskla. „Nerušíte, pane Malfoyi,“ zarazila jeho omluvu, „já stejně musím projít vlak.“ usmála se a vyrazila na obchůzku...


Stála na konci vlaku, kde se opírala o zábradlí a pozorovala ubíhající koleje...


Siano.“ oslovil ji Mistr lektvarů. Nejmladší z rodu Snapeů však nereagovala. Přistoupil k ní a položil své ruce na její ramena. „Proč ses stal smrtijedem?“ zeptala se, ale nepodívala se na něj, její pohled stále spočíval na ubíhajících kolejích.


To je dlouhý příběh,“ snažil se z toho dostat přes otřepané fráze, „takže se zlobíš kvůli tomu, že jsem smrtijed?“ optal se, ale pak hovořil dál. „Ne, to nemůže být ono, nevěděla si, že jsem smrtijed před Příčnou ulicí.“ „To je pravda, nevěděla, ale to nic nemění na tom, že si mě opustil.“


Opustil? Nechápal, ale pak si vzpomněl. Náhle se mu zjevil rozhovor, který spolu vedli jen pár dní před jejím zmizením, což je dnes už více než 15 let.


Slíbil, že ji nikdy neopustí, že ji bude chránit, aby se jí nic nestalo, a také že ji bude mít rád navzdory všem a všemu. Nežádala jej o přísahu, chtěla jen slib, který jí dal.


Nesplnil, co slíbil, toto zjištění jej dohnalo. „Ano, opustil,“ přitakal neochotně, „ale co jsem mohl dělat? Zkoušel jsem ti psát, dokonce jsem se tě měsíc po dokončení Bradavic snažil najít.“ povzdechl si. „Všechny sovy, které jsem poslal, se vrátily, nic z toho, co jsem zkusil, nefungovalo.“ „Já vím, bratříčku, já vím, ale Lily to dokázala.“ lektvarista naprázdno polkl.


Opravdu slyšel dobře? Říkala mu bratříčku?! Tak mu říkala, jen když jí opravdu ublížil, byl to od ní signál, který si možná ani ona sama neuvědomovala. Náznak, že něco přehnal, že něco pěkně zvoral. Ironie, která pocházela z hlubin její duše.


Její pohled náhle nabral nový směr, už nepozorovala dění pod sebou, ale dívala se někam v dál. Severuse Snapea zajímalo, co ji tak upoutalo. Také se zahleděl v před. Chvíli nevěřil vlastním očím. Za Bradavickým expresem běžel tygr a vedle něj letěl nějaký divný pták.


Hoshi.“ zašeptala si Siana nevěřícně pod nos. Bradavický expres pronásledoval tygr a jeřáb. Dva z jejích nejlepších přátel, co si našla v Japonsku. „A Kasumi.“ na tváři nejmladší Snapeové se objevil malý úsměv, ráda je zase uvidí. Ale proč jsou tady? To ji trápilo a zajímalo.


Jeřáb se snesl k sourozencům Snapeovým, to co přistálo však nebyl pták, ale šikmooký chlapec. „Hoshi!“ vrhla se dlouholetému kamarádovi do náručí. Tygr běžel s Bradavickým expresem. „Kasumi, my víme, že si rychlá, nemusíš to dokazovat. Tak na stup.“ popoháněla kamarádku, která stejně na tak rychlý běh používala kouzla.


Bokutači čokugensuru.“ začala dívka, která byla jen před pár minutami tygrem. Siana jen přikývla a vešla do chodbičky ve vagónu. Japonští návštěvníci ji beze slova následovali. Procházeli až ke kupé, které okupoval Harry s přáteli. SianaS otevřela dveře a nechala své japonské přátele vejít. Takashi vyskočil na nohy, jakmile nově příchozí vešli. „Dóšitanoda.“ optal se zděšeně. „Nevím, Takashi. Severusi, zavři, prosím.“


V kupé bylo najednou docela těsno. Ale jakmile Snape zavřel, tak se místnost zvětšila a stěny zablikaly modrou barvou. „Díky, Harry.“ usmála se Siana na svého kmotřence. „Co se stalo, že jste mi to nemohli říct rovnou?“ Hoshi si podrzřívavě prohlédl všechny přítomné. „Rodina a přátelé.“ ujistila muže, ten na souhlas přikývl.


Mistr si žádá tvoji přítomnost, SianaS.“ začala Kasumi. „Proč? Dohodli jsme se na tom, že zůstanu v Anglii.“ „To ale nejde.“ zavrtěl Hoshi hlavou. Snapeová jen pozvedla obočí. „Siano, já vím, že si tady chtěla zůstat, ale po našich bratrech a sestrách jdou nějací vrazi, což sice není neobvyklé. Ale starosti nám dělá fakt, že se jim to daří. Ti dva ochránci, co cestovali s Takashim jsou mrtví.“


Ticho bylo téměř hmatatelné. Přerušila jej Siana až po dvou minutách. „A co čekáš, že s tím udělám? Pokud si s těmi vrahy neví rady ani rada mistrů, co si myslí, že udělám já?“ „Upřímně S nemáme ani ponětí, ale mistr to řekl jasně, máme tě přivést.“ SianaS si povzdechla. „Dobře.“ souhlasila.


Harry, mrzí mě to, ale musím zpátky do Japonska.“ podívala se na svého kmotřence. Harry tohle chápal, v Japonsku má jeho kmotra přátele. I on by pomohl svým přátelům, kdyby byli v nebezpečí. „Jeď budu OK.“ Snapeová jej objala.


Takashi,“ chystala se rozloučit i se svým internetovým studentem, „věřím, že budeš plnit své sliby.“ domluvila záhadně. Avšak Nakamura nejspíš rozuměl, protože s úsměvem přitakal. „Dám na nás pozor.“ slíbil.


Bradavický expres zastavil na nádraží v Prasinkách. Všichni vystoupili. SianaS s ostatními dospělými stála a dívala se za odjíždějícím kočárem, který táhli testrálové.


.


Odjíždíš?“ optal se Severus. „Ano,“ přitakala prostě, „ale to že se zlobím, neznamená, že tě nemám ráda, bratříčku.“ objala jej. „Dej na Harryho pozor, moc neprovokuj právoplatného dědice naší koleje a ...“ na chvíli jako kdyby zaváhala, „... a opatruj se, Severusi.“ rozloučila se polibkem na čelo a zmizela.

13.05.2010 21:30:27
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (1 | 14%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 15%)
D z Limbu (1 | 14%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one