"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Tak a tady trochu Japonštiny...

PS: zjistila jsem, že mi při kopírování vypadl úvodní odstavec, takže jsem to už napravila. ;)

a navíc se mi přehodily kapitolky-což nechápu, ale už je to stejně jedno, páč jsem to zpravila

 

Zelená kletba se ve vzduchu srazila s nějakým červeno-oranžovým předmětem. Díky tomu přestaly kletby létat. Všichni, teenageři, smrtijedi i ochranka z řádu, se dívali po okolí, aby zjistili, co se stalo. A pak Harry zahlédl postavu v černých kalhotách s kuklou na hlavě, jak stojí na střeše obchodu s knihami a v rukách svírá dvě tašky (střešní krytiny).


Zabijte, toho drzouna.“ nařídil jeden smrtijed. Ostatní poslechli jeho příkazu a jali se metat po postavě v černém nejrůznější kletby. Osoba na střeše se každé kletbě obratně vyhýbala a zároveň stíhala následovníky Temného pána omračovat vrhanými taškami. Během dvou minut se na Příčnou dostavili i ostatní členové řádu i s Brumbálem.


A tak se strhla bitva. K postavě v černém, která Lupinovi zachránila život, se přidaly ještě dvě další. Avšak ti nově příchozí bojovali s podivnými meči. Jen Harrymu tyto zbraně něco říkaly, jeho kmotra totiž měla naprosto stejný meč. Katana, to byla zbraň, kterou se oháněli dva z jejich nových spojenců.


Neměl čas přemýšlet, zda je jeho kmotra jednou z těch tří bojovníků. Protože v Příčné ulici zahlédl jednoho přítele. Nevěřil vlastním očím, doopravdy tam byl? „Takashi!“ zavolal na něj. Japonský mládenec se otočil ke svému anglickému příteli čelem.


Harry?“ ujišťoval se. „Dokoroka tódžó.“ „Wakarimasen.“ nevěděl Harry. Nakamura se pousmál. „Promiň, ptal jsem se, kde ses tu vzal?“ „No, neměl bych se spíš ptát já? Co děláš tady v Londýně?“ Japonský mladík se samolibě usmál. „Přesvědčil jsem otce, smím nastoupit do Bradavic.“ pochlubil se Takashi.


...


Harry a Takashi společně bojovali proti smrtijedům a odkláněli všechna kouzla od svých spolužáků. Šlo jim to skvěle, ale pak Siana zakopla a jeden ze smrtijedů ji zachytil a přiložil jí hůlku k hrdlu. „Odhoďte zbraně.“ vyzval smrtijed zastánce strany dobra. Siana ten hlas poznala, i přes to že jej už téměř 16 let neslyšela.


Členové řádu sklonili hůlky, ale japonští bojovníci Malfoyovi nerozuměli. „Řekl jsem odhoďte zbraně!“ zavrčel smrtijed na přítomné. „To neudělají, neumí anglicky.“ přešel Takashi o kus blíž k Malfoyovi, který Sianu držel jako rukojmí. „Tak jim to přelož.“ vyjel po Nakamurovi.


Toho Snapeová využila, hlavou mu zlomila nos, a když se chtěl chytit za bolavé místo, popadla Malfoye za ruku a hodila ho na zem, tak aby mu způsobila bolest. Vyhodila mu rameno.


Jestli si myslíš, že tohle bolí, Luciusi, tak bys měl opravdu pečlivě poslouchat.“ sklonila se ke smrtijedovi u svých nohou a zašeptala mu do ucha nějaké tajemství. Pak se sladce usmála. „Vyřídíš mu to, že ano.“ s těmi slovy mu vrátila rameno na správné místo a přešla k Fénixovu řádu. Když došla ke svým japonským kolegům, obrátila se čelem k nohsledům temného pána.


No, na co čekáte? Tak bude to?“ Malfoy se zvedl ze země. „Za tohle zaplatíš.“ procedil přes zuby, ale pak se přemístil a ostatní smrtijedi jej následovali. „To víš, že jo, Luciusi, řeči se vedou a voda teče.“ mávla SianaS na jeho slovy rukou.


Smrtijedské nebezpečí bylo zažehnáno, tak mohla obejmout svého kmotřence. Ale než k němu vůbec došla, tak jí cestu zatarasil Remus Lupin, její bývalý spolužák a vlkodlak. Siana si založila ruce na prsa. „Náměsíčníku, chceš tímhle svým gestem naznačit, že nesmím obejmout svého kmotřence?“ Lupin se zarazil. „Siano?“ ujišťoval se. Snapeová se rozhlédla po okolí, a když zjistila, že její společnost na Příčné tvoří výhradně členové Fénixova řádu, tak si sejmu tu černou kuklu z hlavy a věnovala svému bývalému spolužákovi úsměv. „Ano, Remusi, jsem to já.“ přitakala Potterova kmotra.


Obešla překvapeného vlkodlaka a objala svého kmotřence. „Kde je Black?“ zašeptala mu otázku do ucha. „Nezlob se na něj.“ zašeptal také svou prosbu. SianaS odstoupila a protočila oči. „Jsem zvyklá se kvůli Blackovi rozčilovat. Pustil tě samotného?“ hodila Potterovi zbytečnou otázku. „Nemůže se mou.“ řekl, čímž zastavil proud jejích myšlenek. Na to si povzdechla. „Jo, já vím.“


Pak mávla rukou, aby odehnala milostné myšlenky na Blacka. „Broučku,“ začala znovu, zatímco chlapce objala jednou rukou okolo ramen, „ řekni, prosím, mému bratříčkovi, že už mě zase naštval, a že když někdo nestíhá, tak je slušné dát to nějakým způsobem vědět. Nejvhodnější způsob bude asi vzkaz přes patrona, avšak jednoduché vzkazovací kouzlo je také řešení.“ Snapeová se na okamžik odmlčela.


Myslíš, že by to šlo?“ nyní si povzdechl Harry, ale i přes to přikývl. „Děkuju.“ usmála se na chlapce s mrknutím. Díky tomuto gestu začal o jejích slovech přemýšlet. Bylo možné, aby věděla, že je Snape smrtijed?


Konnichiwa, Takashi.“ pozdravila svého počítačového žáka. „Konnichiwa, sama.“ způsobně se uklonil japonský chlapec.


...


Siana společně s Takashim Nakamurou a jeho ochrankou doprovodili Harryho i ostatní ke krbu v Děravém kotli. Tam se rozloučili, a pak vzala SianaS Japonce do svého domu v Londýně.

14.02.2010 10:21:22
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (1 | 14%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 15%)
D z Limbu (1 | 14%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one