"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Druhý den

A první kapitolka k Sianě. :D Uvidímě, zda ji přesunu mezi rozepsané povídky.

O tohle pokračování si napsala tajnostka22. Užijte si to.

Višnu

 

Harry v 7:00 vstal utřel všude v domě neexistující prach a vydalse ven posekat zahradu. Chlapec posekal pozemek za domem a řekl si, že předzahrádku dodělá zítra. Umyl se, udělal snídani, ale bylo za minutu 9, když ji dokončil a teta Petunie mu to náležitě oznámila. Potter tedy vyrazil. Vztekle kopl do kaminku na příjezdové cestě. “Zase bez snídaně.” Zabručel si pod nos. Slušně zazvonil.

Pochvíli mu Siana skutečně otevřela. Měla však na uchu zavěšený takový přístroj, který jí sahal až ke rtům. S úsměvem, mu naznačila, aby mlčel a šel dál. Dalšími posunky jej nasměrovala do kuchyně. Tam byla na jídelním stole snídaně. O které mu naznačila, že je jeho. SianaS však šla k jídelnímu stolu a zároveň hovořila nějakou cizí řečí. Na jídelním stole byly nějaké papíry a lap-top. Žena se dívala na obrazovku a něco v tom cízím jazyce vysvětlovala. Přerušil ji však nějaký rozčílený muž.

Ach, jo.” Povzdechla si. “Takaschi, překládej.” Promluvila anglicky. “Včera jsem požádala svoji sousedku, aby mi půjčila svého synovce. Budeme společně zařizovat pokoj pro mého kmotřence.” Pak se SianaS obrátila k Harrymu. “Harry, mohl bys na chvíli, prosím.” Potter právě dojedl krajíc, vstal a přešel k ženě do jídelny. “Harry, tohle je Takaschi Nakamuro.” Ukázala na chlapce na obrazovce. “A tohle je jeho otec Nakamuro-san.” “Ahoj.Dobrý den.” Pozdravil Potter, I když nechápal, proč mu ty dva cizince představila. “Pánové jsou z Japonska a já učím Takaschiho angličtinu. Jeho otec ale nevěří, že je schopen zůčastnit se obyčejné anglické konverzace. Proto bych tě chtěla poprosit, jestli by sis s ním mohl chvíli povídat.” Harry pokrčil rameny. “Jasně, proč ne, ale nevím o čem.”

Siana se usmála. “Vy dva určitě najdete nějaké to téma ke konverzaci.” Posadila mládého Pottera k počítači a odešla do kuchyně, aby si uvařila kafe, ale jedním uchem stále poslouchala. Chlapci mluvili o různých blobostech, o kamarádech, o škole – Harry své milované Bradavice na pár minut přejmenoval na Ústav svatého Bruta a vyhýbal se slovům jako je magie a kouzla nebo slovním spojením jako Kulový blesk.” Ale zariskoval a jako svůj koníček uvedl právě magii.

Harry a Takaschi si velmi dobře rozuměli, od nucené konverzace během pár minut přešli ke koníčkům a rodině. Mladý Nakamuro se svěřil, že už nemá matku, protože před asi 5ti lety zemřela, ale měl chůvu, která tu pro něj byla místo ní.

Siana poslouchala upravenou pravdu chlapce, který přežil, zatímco něco kutila v kuchyni.

Donesla Harrymu ovocný čaj, posadila se na opačný konec stolu a začala opravovat písemky svých letních studentů. Přes prázdniny Siana fungovala jako doučovatelka a od září do června jako učitelka. Takaschi Nakamura byl vyjímkou.

Harryho zajímalo, jak to v Japonsku chodí, jakou tam mají politiku a prostě všechno. Takaschi mu bez váhání vše vysvětlil. ( :D Není to moc inteligentní spojení, já vím.)

Jen o chvíli později Siana ukočila jejich rozhovor, vzala si od Harryho sluchátka a začala plynulou japonštinou mluvit s Takaschiho otcem, který kluky celou tu dobu poslouchal. Nakamuro san zřejmě anglicky mluvil jen sporadicky, ale i přes to usoudil, že Siana anglicky jeho syna naučila.

Poté přišlo rozloučení. “Sayounara.”

Děkuju, Harry.” Usmála se na mladého Pottera. “Nemáte zač.” “Harry, jestli chceš, tak mi klidně říkej Siano.” “Dobře, Siano.” Souhlasil chlapec. Učitelka zavedla mladíka do patra, kde otevřela jedny dveře. Místnost za nimi měla asi 30m², ale byla prázdná. Jistě na podlaze byly parkety, stěny byly natřeny bílou barvou a pod oknem viselo topení, ale nebyl tam žádný stůl, postel ani skříň prostě nic.

Tohle je Váš úkol, pane Pottere, vytvoříme spolu pro mého kmotřence pokoj snů.” Začala slavnostně, ale pak se na chlapce přátelsky usmála. “Zvládneme to?” Harry se jejímu tónu usmál, a pak přikývl. “Pokusíme se.” “Harry, chtěla bych, abys tenhle pokoj vytvořil podle svého vkusu, protože jsem svého kmotřence viděla jen na chvíli před téměř 15ti lety. A já nevím, co má rád. A kdybych se zeptala, už by to nebylo překvapení.”

Harry znovu přikývl. Poté Siana vytáhla z kapsy papír a propisku, oboje mu podala, a pak odešla. Nechala jej tam samotného, aby mohl vše v klidu promyslet.

Kouzelník se posadil do rohu místnosti a každý centimetr pokoje si změřil pohledem. Ani si to neuvědomil, ale na tady zapomněl na toho bastarda, co mu zabil rodiče. U své nové sousedky nemyslel na právě probíhající válku, na smrtijedy, ani na ministerstvo kouzel. Ne na nic takového. Jak by jeho pokoj vypadal, kdyby si jej mohl zařídit po svém?

Dotkl se podlahy. Parkety nebyly tím pravým, ale takový rudo-zlatý koberec by byl fajn. Chlapec se pro sebe usmála a napsal svůj nápad na papír. Pod okno by se hodil psací stůl a postel s nebesy, jako má v ložnici v Bradavicích. Usmál se a připsal pár dalších věcí.



U Siany



Siana za sebou zavřela a vrátila se zpět k opravování domácích úkolů svých studentů. Většinou to byly děti, které měly na závěrečném vysvědčení pětku a musely dělat reparát. Povzdechla si a dala se tedy do čtení těch prací. O hodinu později zacvakala propiskou a vstala od opravených úloh.

Dala na tác zákusky s něčím k pití a to odnesla nahoru k pracujícímu chlapci. Harry svými nápady popsal jednu stranu papíru a na druhé straně se snažil o náčrt. Něco se tam rýsovalo, takže přeci jen bude její kmotřenec mít svůj vlastní pokoj, snad se mu bude líbit. Pomyslela si Siana. Zřejmě jsem zvolila správně, když jsem požádala Harryho o pomoc.

Potter si myslel, že s jeho návrhy nebude souhlasit, ale ona nechala veškeré plánování na něm, vlastně mu do jeho nákresů a nápadů ani moc nezasahovala.

Když se toho dne Potter vrátil do domu své tety a strýce, bylo už vše naplánované. Domluvili se se Sianou, že zítra vyrazí do Londýna, aby se podívali po tamějších obchodech. A uvidí, nač narazí. Těšil se, nová sousedka vypadala jako příjemná paní.

Petunie svého synovce přivítala dost příkře. Až u večeře se dozvěděl, proč.

24.10.2009 16:44:52
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (0 | 0%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 17%)
D z Limbu (1 | 16%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one