"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Léčba

No, když šup šup, tak jo, ale jen proto, abyste měli klidnější spaní - i když nevím, jestli se vám bude tenhle konec kapči líbit. No, nelíbí se vám žádnej, mně většinou taky ne.

Ne, ten lístek pod stůl nespadl, pohltil ho ten lektvar, což způsoblo jeho neutralizaci. No a jak bude MG válčit s háďaty? No, většinou nic moc, ale myslím, že bych mohla prozradit jednu maličkost (Harry chodí do čtvrťáku, takže bude Turnaj tří kouzelníků) - Mel půjde s Dracem na ples. :D

Hezké počtení

Višnu

 

LONGBOTTOME!“ řval Snape, byl v té době na opačném konci učebny a radil svým Zmijozelským žákům. Krátce na to se MG skácela na podlahu. Zmizela do temnoty bezvědomí.

Mel se probrala na poměrně pohodlné posteli. Posadila se a snažila se rozhlédnout po místnosti, kde až do teď spala, avšak nemohla. Sáhla si na hlavu, která byla celá zafačovaná. „Aha.“ zabručela si jen tak pro sebe, ale pak si řekla, že to nebyl dobrý nápad, dost to totiž zabolelo.

Vzpomínky na poslední hodinu lektvarů přicházely pomalu, skoro by mohla říct, že zpomaleně, ale během nadcházející hodiny měla všechny informace, a tak věděla, co teď udělá. „Slečno Grifithová! Vy jste vzhůru?!“ ta ženská zněla překvapeně. „Ano, víc než půlhodiny, madam.“ oznámila bystrozorka prostě. „Pomfreyová, jsem bradavická ošetřovatelka.“ „Těší mě.“ přikývla MG, cítila, že může mluvit stále lépe a lépe.

Slečno, já nevím, jak vám to mám říct, ale...“ „Ale? Nechoďte kolem horké kaše, madam.“ „Musím vám, bohužel oznámit, že jsme ještě nenašli účinnou léčbu a tak to vypadá, že jste nadobro oslepla.“ poté obě zaslechly zděšené zalapání po dechu.

Pane Longbottome, co tu děláte?!“ vyjela ošetřovatelka na nebelvírského studenta. „Já, já se přišel omluvit, za za za ten vybuchnutý kotlík.“ začal koktavě Nevil. Dívka se obrátila za jeho hlasem. „V pohodě, Nevile, pojď si ke mně na chviličku sednout, alespoň mi povíš, co se dneska dělo ve škole.“ obě osoby na ošetřovny, kterým jste mohli vidět do obličeje se na zafačovanou dívku podívali nechápavě.

Bylo tomu nebelvírskému chlapci odpuštěno? Jen tak? „Ale, no tak, já budu v pořádku.“ ujišťovala oba, byla si tím jistá, věděla že jí pomůžou ty zázračné lektvary, které vymyslela v Americe, pár lahviček měla ve školní brašně a nějaké další ve svém kufru ve Zmijozelských ložnicích.

Je mi to opravdu líto, slečno, ale nebudete, neexistuje nic, co by vás mohlo vyléčit, alespoň prozatím.“ zněla tak bezmocně, pak se podívala na Nevila. „Dělejte jí tu chvíli společnost, chlapče, ať přijde na jiné myšlenky.“ požádala jej a pak odešla za ředitelem, šla pěšky, aby si mohla promyslet vše, co mu hodlá říct.

Odešla?“ zeptala se Mel, když se k ní chlapec posadil na postel. „Jo.“ přitakal prakticky okamžitě. „Fajn, pomoz mi sundat ty obvazy.“ „Víš určitě, že je to dobrý nápad?“ zeptal se nejistě. „Nejspíš to nebude hezký pohled, ale musíš mi říct, jak strašné to je, zvládneš to?“ Nevil si povzdechl. „Když jsi si tak jistá.“ nahnul se k bystrozorce blíž a začal jí sundavat obvazy z halvy, ona sama nahmatala konec obvazu na pravé ruce a snažila se jej také odstranit.

Trvalo jim to asi deset minut, přeci jen byl Nevil hodně opatrný a ona na to neviděla. Longbottom příležitostně lapal po dechu, když z jejího těla zmizely i poslední pruhy obvazů, zděšeně si ji prohlédl, její kůže byla svraštělá, jako kdyby ta určitá místa prožila tisíce let.

Mě to vážně mrzí, moc se omlouvám.“ začal znovu s omlouváním, když spatřil důsledky to ho všeho. „Ale prosím tě, zachovej klid a popiš mi, jak ta zranění vypadají.“ věděla, že jej trápí, ale ona to prostě potřebovala vědět, aby se mohla správně začít léčit.

No, to....“ „Nevile, jen klid, opravdu se na tebe nezlobím, věříš mi to?“ „Ne.“ odpověděl sklíčeně pravdu. „Ale no tak, nenuť mě, abych prosila.“ poté si chlapec povzdechl, už zase. „Tvoje kůže je hodně hrbolatá, jako by zjizvená a ten výbuch přiškvařil tvoje oči k okolní kůži.“ „Dobře, k čemu bys ty vzory přirovnal.“ „Vypadá to jako dubová kůra, nebo možná buková.“ dostal ze sebe. „Ruka vypadá stejně?“ zeptala se pak. „Ano.“ přišla jednoznačná odpověď.

Výborně, Nevile, mám tu někde tašku do školy?“ „Ehm, jo, vedle nočního stolku.“ „Podal bys mi ji?“ „No, jasně.“ vstal z nemocničního lůžka, který spolu okupovali a vložil jí její brašnu do klína. „Díky.“

Bystrozorka otevřela tašku a vytáhla tři lektvarové lahvičky. „Je tenhle temně modrý?“ zeptala se a podávala jej chlapci. „Jo.“ převzal lahvičku. „Je tam kapátko, když ho otevřeš?“ chvilku zápasil se závity, ale když se mu konečně povedlo jej otevřít, tak její domněnku potvrdil.

A co tenhle?“ ukázala chlapci další lahvičku, přičemž zastrčila svou osobní zbraň víc na dno. „Zelený.“ „Tak ten nepotřebujeme.“ oznámila a podala mu poslední lektvar, který vyndala z tašky. „Hodně červeno-fialový.“ „Neotvírej ho a zatřep s ním.“ požádala a položila brašnu zpět na zem vedle postele.

Úplně zfialověl.“ zněl dost překvapeně. „Výborně, je tu někde koupelna s umyvadlem?“ „Jo, hned támhle.“ „Dobře.“ přitakala, i když neviděla, kam ukazuje. „Ten modrý můžeš nechat na posteli, ale budu potřebovat, abys mě s tím druhým doprovodil do koupelny.“ podal zmijozelce ruku a bezpečně ji dovedl do koupelny před umyvadlo, nad nímž bylo zrcadlo.

Napusť trochu vlažné vody.“ Nevil tak bez okolků učinil, poté přidal do umyvadla i ten fialový lektvar. „Skvěle.“ pochválila ho, nemohla vidět, že dělá, co mu řekla, ale řídila se podle sluchu. Poté pomořila pravou ruku do umyvadla.

Nebelvír překvapeně zalapal po dechu. „Copak?“ optala se dívka s úsměvem, který nebyl příliš vidět. „Z toho lektvaru se staly rybičky!“ oznámil překvapeně. „A jí tu scvrknutou kůži.“ doplnila ho. Civěl na to jako u vytržení. „To je neuvěřitelné, tvoje ruka je jako nová.“ oznámil jí asi po minutě. „Myslíš, že už je taková jako dřív.“ „Jo.“

Mel vytáhla ruku z umyvadla. „Tak a teď tě poprosím, abys mi podržel vlasy, zvládneš to?“ sčesala si rukama vlasy dozadu a ponořila obličej do vody. Vydržela s hlavou v umyvadle něco přes minutu, dokonce i trochu toho zředěného lektvaru spolkla. Pak se znovu narovnala. „Jak to vypadá?“ zeptala se a začala utírat obličej ručníkem, který nahmatala vedle umyvadla. „Skvěle.“ oznámil Nebelvír prostě.

Pak se spolu vrátili k posteli, bystrozorka si na ni lehla a prsty rozevřela svá víčka. Nevil jí nakapal do každého oka přesně dvě kapky toho temně modrého lektvaru. Pak kroutila svými bulvami za víčky, aby rozetřela lektvar všude. Pak nechala své oči chvíli v klidu, a pak je otevřela. Modrý povlak byl ještě znát, ale jinak vypadaly její oči skvěle.

Bystrozorka proměnila flakónek od fialového lektvaru na černé brýle, které si nasadila, pak ještě mávla hůlkou a proměnila nemocniční pyžamo na normální školní hábit. „Tak a můžeme jít.“ „Kam?“ „No, na večeři přece, brzy už na ni bude čas a já mám docela velký hlad.“

Přehodila si přes rameno školní tašku, vložila do ní zbytek modrého lektvaru, vzala Nevila za ruku a vydali se na večeři.

Vidíš dobře?“ zeptal se, když scházeli ze schodů a ona pečlivě kladla jednu nohu před druhou. „Jen v odstínech modré, ale jinak vidím skvěle.“ společně dorazili až do Velké síně, kde prozatím bylo jen minimum lidí.

Nevil usadil Mel u Zmijozelského stolu. „Díky, až dojíš, stav se zase pro mě, vrátíme se na ošetřovnu a zase mi kápneš do očí, dobře?“ „Jasně.“ přitakal, byl šťastný, že nebude mít žádné následky.

Velká síň se začala pomalu ale jistě plnit, MG slyšela překvapené hlasy, jak si jí studenti postupně všímali. Avšak ona je nebrala na zřetel a tak klidně pokračovala v jídle. Pak se dostavovali i profesoři. Koutkem oka zahlédla hlavu své koleje, jak si to k ní naštvaně rázuje. „Slečno Grifithová! Co tady děláte?!“ vyjel po ní ostře.

Večeřím, profesore.“ oznámila bystrozorka prostě.

05.12.2010 15:00:20
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (0 | 0%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 17%)
D z Limbu (1 | 16%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one