"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Kapitolka 10. A
Bezcitný bývalý bystrozor

Vánoce za mnou ještě pár hodin do rána, než vyrazím z práce domů a konečně dodělaná kapča k všeobecně oblíbené pomoci z Ameriky...
Užijte si kapitolu. Psaní mi chybělo.
Višnu

Sue nasadila malý vševědoucí úsměv, který naznačoval, že ví. "Co?!" zeptala se Mel, aby z ní dostala všechno. "Slyšela jsem něco o nějakém lektvaru..." začala. "Jo, tohle. No, jo, no. Stane se." krčila Griffithová rameny.

"Ale nemělo by, pokud se doopravdy chceš stát bystrozorkou." strašila ji trochu starší kolegyně. "Vynasnažím se, aby se to už neopakovalo." přislíbila bystrozorka zařazená do Zmijozelu. "Ještě jednou děkuju za tu černou magii a za ty papíry, ale za deset minut mi začíná hodina, takže jestli nic nepotřebuješ..." Susannah si odfrkla. "To jsou ale způsoby," postěžovala si na oko, "ne, nic jiného ti nechci. Pilně studuj!" s tím se zase proměnila do své zvěromágské podoby a odletěla.

GGG

Bylo sice už dost pozdě a ona ještě ani nevečeřela, ale nevěnovala svému kručícímu žaludku žádnou pozornost. Opírala se totiž o patu Zmijozelské tribuny a vzhlížela k nebesům a chlapci s jizvou na čele, který se proháněl na kulovém blesku. Chlapec musel být úplně zkřehlý, i jí se začínala zima plazit útrobami. Potter na chlad ale nedbal. Snažil se vymyslet nějakou účinnou strategii proti drakům, o kterých mu pověděl dnes brzy ráno Hagrid. MG chlapce střežila jako oko v hlavě. Albus Brumbál o něm totiž mluvil jako o naději kouzelnického světa. Bystrozorka, ačkoli se velmi snažila o pravý opak, významně vyčnívala. I když ji prozatím nevadily závěry, které si ředitel školy a ředitel její koleje udělali.

Prý byla “Temná čarodějka“. No to zrovna! Na tom, co si oni dva o ní myslí jí Zatím nezáleželo. Mel hlídala chlapce, terý přežil. Věděla, že kolem Pottera se Temný pán vždy motal, i když nechápala proč. A možná že to ani on sám nevěděl. Nic naplat – byla tady v Bradavické škole čar a kouzel – dívala se kolem sebe. Hledala náznaky, které jistě budou doprovázet návrat Pána Zla. Žádné však neviděla – zatím.

Bylo už po večerce, když se mladý nebelvír snesl k zemi. Melanie se skryla do temných stínů, tak aby ji mladý Potter, schovaný pod neviditelným pláštěm svého otce, nemohl spatřit. Doprovodila mladíka až k pohybujícím se schodům Pak se bystrozorka vydala do kuchyně za domácími skřítky.

Bylo krátce po půl jedné a ona prakticky šilhala hlady. Jedna ochotná skřítka jí naservírovala kuře s bramborovou kaší a jiný skřítek jí donesl pomerančový džus. Ačkoliv se na toho skřítka MG usmívala – Dobby se na ni hrozně mračil. „Děkuji.“ pokývla trochu hlavou. Skřítek se však odmítl vzdálit. Díval se na bystrozorku pohledem, kterým by ji mohl spálit. „Potřebuješ něco?“ zeptala se mile, když řádně rozkousala a polkla kousek kuřete. „Slečna sledovala Harryho Pottera.“ pronesl skřítek obviňujícím hlasem. Bystrozorka ztuhla a zůstala na Dobbyho zírat. „Proč to slečna dělá?“ ptal se, odmlčel se a dal jí otázku, na kterou chtěl přímou odpověď. „Chce slečna Harrymu Potterovi ublížit?“ „Ne to nechci.“ hlesla omráčeně.

„Ředitel říká, že slečna je Temná čarodějka západu. Že přišla ze zámoří od ďábelských magik ze Salemu.“ poulil skřítek oči. Bystrozorka se zvonivě rozesála. „Tak tohle si o mně tedy nejhlavnější hlavoun myslí?“ culila se na domácího skřítka. „Slečna není temná?“ ptal se Dobby. „Ne – právě naopak, ale nechci, aby to někdo v Anglii věděl. Vlastně jsem tu kvůli Harryho ochraně.“ mrkla na skřítka. „Dobby bude slečnu pozorovat.“ založil si skřítek ruce na hrudi a zmizel.

Bystrozorka pokrčila rameny. „To nic nemění.“ pronesla tiše a pustila se zase do své pozdní večeře.

GGG

Hodiny v Bradavické škole čar a kouzel byly pro Melanii velmi nudné, a to až na lektvary, které jí zpestřovala naprostá hloupost mladého Lonbottoma. Melanie seděla vedle Nevila – stalo se to už takovým zvykem, když měl Zmijozel a Nebelvír spolu hodinu (což splňovala vlastně většina předmětů). Dnes však MG nevyrazila dech Nevilova nadutost a strnulost nad kotlíkem, ale téma a praktická ukázka v hodině Obrany proti černé magii. Profesor Moody přitáhl do dnešní hodiny pavouka. Hovořil a na pavoukovi prakticky předváděl nepromíjitelné kletby.

Trojice nepromíjitelných kleteb je sama o sobě dost odporná a odstrašující, ale co bývalý bystrozor Moody předváděl v dnešní hodině bylo to nejodpornější a nejkrutější, co Mel kdy viděla. Jednoduše proto, že zrovna v jejich ročníku byli studenti, kteří právě kvůli nepromíjitelným kletbám a smrtijedům, co je hojně používali, ztratili své blízké. A na druhou stranu synové, dcery, neteře a synovci právě těchto smrtijedů.

Bývalý bystrozor, nynější profesor Obrany proti černé magii doloval z Hermiony název té nejhorší ze zakázaných kleteb. Grangerová se vzpírala, protože věděla, že pokud to vysloví sešle tuto kletbu profesor na už tak týraného pavouka a tím jej zabije. Moody však její nápovědu nepotřeboval napřáhl se a seslal na pavouka smrtící kouzlo. Zelený paprsek se však vpil do stolu a zanechal na něm černou šmouhu.

Melanie stála, jako jediná ze třídy, měla v pravé ruce hůlku a v levé profesorova pokusného pavouka. Bystrozorka sjela Alastora zlobným pohledem, otočila se na podpatku a opustila tak třídu obrany proti černé magii. Mířila rovnou za ředitelem Brumbálem.

GGG

Zastavila se až před chrličem, který strážil vstup do ředitelny. Tam dost daleko od profesora Moodyho pustila pavouka na svobodu. Sama nad sebou máchla hůlkou a zašeptala zaklínadlo „Spiritus spirare.“ prošla jako duch skrz chrliče a na opačné straně zdi před schodištěm, které vedlo do ředitelny se opět zhmotnila. Vystoupala po schodech a zaklepala, aby o sobě dala Brumbálovi vědět a čekala na jeho pozvání.

Bohužel se jí ale obyčejného “dále“ nedostalo. Místo toho se před ní dveře do ředitelovy kanceláře přímo rozhletěly. Otevřel je ředitel její koleje a mistr lektvarů Severus Snape. „Slečno Grifithová?“ netvářil se zrovna příjemně, pravděpodobně si byl zase stěžovat Brumbálovi na nějakého prváka... který vyhodil do vzduchu jeho učebnu. „Dobré odpoledne, profesoři.“ přikývla s pozdravem a vešla otevřenými dveřmi. „Dobré,“ popřál ředitel a pečlivě si dívku prohlédl, „ačkoli se domnívám, že pro Vás příliš dobré není, slečno.“ zhodnotil její zkrabatěné čelo a rty bez náznaku úsměvu.

„To je pravda.“ povzdechla si a ohlédla se, jestli lektvarista, který zavřel dveře, zůstal v Brumbálově pracovně, nebo jestli je nechal v soukromí. Zmijozel byl však zvědaví, co jeho studentka přišla nejhlavnějšímu hlavounovi říct. Grifithová přijala jeho přítomnost přikývnutím. Pak se obrátila zpět na Brumbála, složila ruce za zády a spustila. „Přišla jsem si stěžovat na profesora Moodyho.“ začala rovnou s jádrem problému.

„Do dnešní hodiny obrany přinesl pavouka. Zprvu se mi to nezdálo nijak nevhodné, začal vzpomínáním na doby, kdy ještě pracoval jako bystrozor. Vyprávěl o smrtijedech a Vy-víte-kom. Nakonec se dostal až k zakázaným kletbám. Každou z nepromíjitelných seslal na přineseného pavouka, nejdřív ho ovládal Imperiem, pak jej chvíli mučil Cruciatem, a když na něj nakonec chtěl seslat Avadu, tak jsem toho pavouka přitáhla k sobě a odešla z hodiny.“ MG se roztržitě poškrábala ve vlasech, pak rozhodila rukama do stran.

„Možná, že Vám to z mého vyprávění nepřijde tak hrozné – byl to jen blbej pavouk. Ale vzhledem k tomu že mí spolužáci z ročníku jsou dětmi těch smrtijedů. Nebo, a to je horší, těch co trpěli následky zakázaných kleteb. Jako třeba Nevilovi nebo Harryho rodiče.“ pak stiskla zuby a očima hypnotizovala podlahu. Albus Brumbál byl její stížností omráčen. Po chvíli však posbíral otřesené myšlenky a vyloudil ze sebe smysluplnou větu. „Promluvím s Alastorem o hranicích, které není vhodné překračovat. Děkuji, slečno Grifithová. Žádného postihu z jeho strany se bát nemusíte, osobně na to dohlédnu.“ slíbil ještě. Bystrozorka mávla ledabyle rukou, na ní stejně nezáleželo. „Velmistře.“ rozloučila se drobnou úklonou s ředitelem. Když procházela kolem Snapea, kývla hlavou a zamumlala sotva srozumitelné. „Profesore.“ narozloučenou.

GGG

Melanie se rozhlédla, v knihovně bylo docela dost lidí a tam ve vzdáleném rohu Bradavické trio. MG se k nim pomalu vydala a zároveň přejížděla pohledem po regálech. Když došla až k Ronovi s Hermionou a Harrym, naklonila se přes jejich stůl směrem ke Grangerové, zatímco vložila do Potterova klína zmuchlaný papírek. „Hermiono, půjčíš mi, prosím, na chvíli tu knihu?“ Nebelvírka přistrčila bystrozorce odborný text o lektvarech MG přetočila kapitolu, kterou Hermiona právě študovala, až na konec a prstem přejížděla po poznámce pod čarou. Chlapec, který přežil schoval kuličku zmuchlaného papíru do kapsy a naklonil se nad knihu. Tenhle úkol do lektvarů mu byl čert dlužnej. Poznámka byla v cizím jazyce, který Potter neznal. „Děkuji, slečno Grangerová.“ pronesla dost hlasitě a přetočila knihu zpět na stranu, na které nebelvírka předtím skončila. Bystrozorka odkráčela mezi regály.

Hledala Raoultův grimoár, na který německy psaná poznámka odkazovala. Došla až do oddělení, které bylo uspořádané maličko jinak. Rozhlédla se po vystavených knihách. Přecházela kolem abecedně seřazených Azeroth, Berit,... všechny 4 díly Lemegetonu pokračovala v postupu, až se konečně dostala k hledanému Raoultově grimoáru. Naklonila svazek k sobě a vytáhla jej z “tepla“ regálu. Z titulní (přední) strany knihy náhle vyrostl obličej, který vřískal tak, že vzbudil všechny ostatní kouzelné obličeje a ty též nepříčetně povykovaly. MG se tvářila zprvu nechápavě, pak ale mávla hůlkou a všecko ztichlo.

„Neruště! Jste v knihovně!“ šeptala bystrozorka důrazně. Obličeje přestaly hýbat ústy. Jen její hlas byl slyšet. Knihovnice madam Pinceová chtěla též něco říct, avšak z jejích úst kvůli kouzlu také nic neproudilo (tedy kromě vzduchu). Bystrozorka znovu máchla hůlkou. „Promiňte, potřebovala jsem si půjčit tuhle knihu kvůli úkolu. A ona ztropila ten povyk.“ vysvětlila. „Jste v zakázaném oddělení, slečno, potřebujete povolení od profesora...“ mrkla na knihu „...Snapea.“

26.12.2015 22:23:48
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (1 | 14%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 15%)
D z Limbu (1 | 14%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one