"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Snídaně

Ne, Vánoční dárek bude až později - já vím, spoždění mám už teď - ale já fakt nemám čas! Ve čtvrtek jsem si myslela, že bych něco stihla, no skončilo to velkým úklidem, který jsem dokončovala ještě v pátek.

Dnešek je sice trochu klidnější, ale dorazila ségra a přivezla jednu společenskou hru, kterou jsem totálně projela - něco s filmy (což u mě byla katastrofa - páč si nepamatuji ani názvy filmů, ani jména herců) NO nic - tady máte vytoužené pokračování k DzL.

Kapitolku si užijte a nechte mi tu nějaký ten koment, díky!

Vaše

Višnu

 

„A co třeba Déčko.“ navrhl Potter. „Jestli chceš, Harry Pottere.“ svolila. Chlapec se nepohodlně zavrtěl. „Hm,... Štěně, to je hezká přezdívka, rozhodně lepší než příkré oslovení – Pane Pottere.“ zavrčel chlapec své příjmení do polštáře a usnul.


„Démonka se usmála a vrátila kalíšek s mastí zpět do tašky. Pak tiše přešla k psacímu stolu, sebrala chlapci kus pergamenu a brk a naškrábala pár řádek pro své přátele a spolubojovníky. Lehla si na podlahu kousek vedle postele, podložila si hlavu batohem a zírala do stropu.



Vernon Dursley hleděl ještě dalších pět minut na zavřené dveře od pokoje Harryho Pottera. Nebyl sto se pohnout. Poté však zavrtěl hlavou, aby si ji pročistil a s myšlenkou na nemožné věci, které vždy viděl v Potterově přítomnosti, se uklidil do obýváku k televizi.



Dana se rozhlédla po chlapcově pokoji, tiše, aby to roztomile spící štěňátko nevzbudila. Prohlídka jí netrvala nijak dlouho, prakticky hned pochopila, že tento pokoj nebyl pro chlapce, jakým Harry byl. Nenašla žádné hračky, nebo oblečení, které by mu perfektně sedělo – až na hábity, které potřeboval do školy. Pak měl v pokoji školní učebnice a nějaké to oblečení, do kterého by se vešel dvakrát.


V Daně se vařil vztek. To jim to zatoulané štěně někdo nechal na zápraží nebo co? Nechápala démonka. Neměla ani ponětí, že se strefila. Přeci jen neznala příběh o chlapci, který přežil, o Harry Potterovi. Nebo možná znala, ale zapomněla.


Někdo praštil do dveří, díky čemuž se k nim Da obrátila rychlostí blesku se žlutě zářící koulí nad levou rukou. Dveře však zůstaly zavřené. Jen se z nich ozval striktní příkaz. „Pottere, pojď udělat snídani!“ démonka zůstala na dveře jen zírat. S tím štěnětem tu rozhodně zacházeli jako s kusem hadru.


Chlapec se na posteli nejprve vzepřel, a pak posadil. Protřel si zalepená víčka a ještě napůl slepý vstal, aby šel dolu udělat snídani, jak mu bylo přikázáno. Zastavil se u vršku svého pyžama, které se ještě stále válelo na podlaze. Chvíli na něj hleděl nechápavě, ale pak zvedl svůj pohled na Danu u psacího stolu.


Znovu si protřel oči, což démonku rozesmálo – odhadla jej správě, opravdu vypadal jako právě probuzené štěně. „Déčko.“ hles nevěřícně. Žena s úsměvem přikývla. Máchnutím levé ruky nechala vypařit svá démonská křídla a přistoupila k mladíkovi blíž. I nad ním máchla rukou a proměnilo jeho pyžamo na dobře padnoucí kalhoty a košili. Chlapec měl černé kalhoty a zelenou košili.


D přikývla a s úsměvem dodala. „Nyní už jsme připraveni na snídani.“ nečekala na chlapce a vydala se vstříc kuchyni. Harry ji na schodech dohonil. „To není dobrý nápad.“ hlesl ještě, pak už totiž dvojici spatřili oba muži z Dursleyovic klanu.


Vernon se zasekl uprostřed pohybu, stejně jako Dudley, i když důvod měli každý jiný. Vernon vypadal naprosto zděšeně a Dudley spíš nevěřícně. Démonka bez křídel hodila na oba malý úsměv a pokračovala i nadále do kuchyně. Potter ji bez okolků následoval. „Pomůžeš mi?“ mrkla na štěně a začala se rozhlížet po kuchyni, aby se zorientovala, kde co je.


Společně s Harrym uvařili výtečnou snídani. Dursleyovi na ně zatím jen vyděšeně hleděli. Dana si vedle chlapce vyčarovala židli jen pouhým lusknutím prstů, díky čemuž dostala od té ženy zděšené vyjeknutí. Avšak démonka předstírala, že nic neslyšela. Nandala a roznesla snídani pro každého.


Zvláště Vernon vypadal, že bude raději o hladu, než aby přisedl k té ženštině. Dudley se však nejspíš rozhodl, že raději umře s plným žaludkem, než s prázdným. Posadil se tedy na své místo a pustil se do snídaně. Manželé Dursleyovi ještě chvíli váhali, ale pak se také posadili, i když mnohem obezřetněji než jejich syn.


Vernon z ní byl opravdu na jehlách, a tak toho ani moc nesnědl. „Promiňte, ale kdo jste?“ osmělila se konečně Petúnie, i když si za to vysloužila od svého manžela šokovaný pohled. Jasně jí přeci řekl, že ta žena není člověk! „Říkejte mi Dano.“ usmála se démonka na paní domu. Petúnie přitakala, avšak místo příjemného úsměvu vyloudila jakýsi křečovitý škleb.


„A ehm, kde jste se s Harrym seznámili?“ optala se znovu žena, aby si byla jista, zda je to jen obyčejná čarodějka, která s chlapcem nemá nic společného, a hlavně aby se ujistila, že ji neposlal ten chlapcův vrahounský kmotr – Sirius Black. „Známe se jen krátce z jiného prostoru, kterému se říká Limb, nejspíš jste o něm nikdy neslyšela.“ odpovídala démonka, přičemž se nepřestávala usmívat.


Harry se během snídaně docela dobře bavil, dokonce si šel i přidat! A pak po snídani mu Dana nabídla procházku. Chlapec přitakal. Jakmile jejich dvojice opustila dům, tak si Dursleyovi oddychli.



Společně bloudili po Kvikálkově několik hodin. Přičemž si povídali. „Brzy odjedou na dovolenou.“ svěřil se chlapec, když na chvíli zakotvili na polorozbořeném hřišti. „To tě tu nechají samotného?“ optala se zamračeně. „Ne.“ brzdil okamžitě její hněv. „Jistě že ne, pro mě si přijdou přátelé a vezmou mě na zbytek prázdnin pryč.“ démonka tiše přitakala – jí to tak jisté nepřipadalo.


„Máš někoho jiného, kdo by se o tebe postaral? Přeci jen tihle nejsou zrovna ideální.“ máchla neurčitě rukou, ale Harry ji velmi dobře pochopil. „Mám kmotra.“ oznámil prostě s povzdechem. „Ale?“ hádala démonka. „Ale byl odsouzen za několikanásobnou vraždu, kterou nespáchal, a tak se musí skrývat a nemůže mě mít u sebe.“ i démonka si povzdechla. „Zprostit ho obvinění, to není v mé moci, štěně, ale možná bych pro tebe mohla udělat něco jiného, až ti zase příště bude někdo ubližovat a tvůj kmotr s tím nebude moci nic udělat, tak mě zavolej, zařídím to.“ slíbila a měla v plánu tento svůj slib dodržet.


Dvojice zůstala venku až do večera. Ne, nebyli o hladu, Dana vždy vytáhla z kapsy něco dobrého. Většinou to bylo ovoce, jablka, hrušky, švestky, dokonce naznačila, že by mohla vytáhnout ze své kapsy i něco tak exotického jako byl meloun. Do Zobí ulice se vrátili až pozdě večer.


Oba s překvapením zjistili, že Dursleyovi odjeli na svou vysněnou dovolenou dřív.

25.12.2010 20:15:53
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (0 | 0%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 17%)
D z Limbu (1 | 16%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one