"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Předáme tě čarodějnici - ta už z tebe odpověď dostane.

Tuhle kapču bych chtěla věnovat entitě, Teríkovi, Lil, S-Hance a Kriki.
Vaše komenty mě těší! Díky holky!
Višnu

Kapitola pátá


Višnu položila Graulita na zem a přistoupila k muži a Alex. Zvrátila mu hlavu, aby mu viděla do tváře. Strhla mu dopis z krku a uschovala ho do záhybů svého oblečení. Vzala Alex za zápěstí a přemístili se. Stáli v rohu bíle vymalované jeskyně. Nikde žádné dveře, ale na stěně visely různé zbraně a mučící nástroje.

Muže položila na břicho na vojenskou postel a přistoupila k vystaveným dýkám, vzala si tu s vlnitým ostřím a vrátila se k muži. Rozřízla mu pouta na rukou a přikryla ho dekou. Dýkou rozpečetila pergamen, který vytáhla z kapsy a začala ho číst cestou do středu prostoru tam se objevil stůl se čtyřmi židlemi. Nad hlavou svítilo sluníčko, takže nebylo nutné, aby vzplály pochodně na stěnách.

Sedla si na okraj stolu a dočetla dopis až do konce. Pečlivě ho složila a podívala se na Alexandru. Její pohled byl smutný. “Co se tam píše?” “Místní princezna, moje kamarádka byla unesena a tenhle mladík ji doprovázel, jeho veličenstvo, mě prosí, abych z něj dostala informace o místě pobytu jeho dcery.” “Nevypadá jako únosce a zločinec. Je dost vyhublý, ale nemyslím, že by unesl princeznu.” “Problém je, že ona s ním utekla dobrovolně, mají se rádi.” “A to je problém?”

No, pro ně ano, protože místní král je poněkud konzervativní a svému lovčímu by ruku své dcery nikdy nedal. Ale nechápu, proč se vracel?” Višnu ukázala na muže oddechujícího na lůžku. “No nic, zbiju ho a on mi ještě rád řekne, kde Renna je.” “Višnu, to nesmíš, jestli je to opravdu milý tvé kamarádky, bude tě nenávidět, když mu ublížíš.” “A neposlechnout přímý králův rozkaz?” Alex se zvlnilo obočí.

Zakazuji ti ho zbít kvůli informacím. Sežeň si je jinde!” Višnu se na ni nevěřícně dívala, pak ale zavrtěla hlavou a pronesla. “Geny rodu Lindaů, to jsem si mohla myslet. Ale dobře, dávám ti své slovo, že ho nebudu mučit, abych se dozvěděla, kde Renna je. Stačí ti to tak?” teď už se Alex usmála.

Višnu máchla rukou a ve stěně se objevily světle modré dveře. “Běž najdeš tam vše, co potřebuješ.” Alexandra strávila v koupelně nejmíň 2 hodiny. Ležela ve vaně a okolo sebe měla opevnění z pěny. Skoro nebyla vidět. Jen tak relaxovala, nechala myšlenky plynout. Vyhnal jí hlad, uvědomila si, že ráno nesnídala. Utřela se do připraveného ručníku a natáhla na sebe volné zelené kalhoty a černou košili.

Vklouzla do teplých papučí a vyšla z koupelny. Hned potom, co dveře zavřela, zmizely. Višnu seděla v černých šatech u stolu a nad něčím přemýšlela. Alex si k ní přisedla a upřeně jí pozorovala. To vrátilo Višnu zpět a s pozvednutým obočím se na Alex obrátila. "Já mám hlad." její hlas zněl jako hlas malého dítěte. ´Mami, já mám hlad!´ to vyloudilo na čarodějčině tváři zářivý úsměv.

"Des?!" ke stolu se přemístila skřítka. Uklonila se. "Desiderie, našlo by se něco k obědu? Pro mě jako obvykle a pro tebe?" obrátila se na Alex. "Cokoliv." vážně viděla z hladu skoro dvakrát. Des se uklonila a za chvíli byla zpátky s nějakými těstovinami. Talíř položila před Alex a zase zmizela.

Vzápětí však byla zpátky a postavila před Višnu vrchovatou sklenici vína, ale kouřilo se z ní. Alex už v sobě měla půlku jídla, takový měla hlad. Ale teď se dívala na Višninu sklenici. "Ty nebudeš jíst?" "Já si dám tohle." "Co to je?" "Věř mi, nechceš to vědět." pro jistotu už se neptala.

Alex si ještě 2x přidala, a když dojedly, tak Desiderie odnesla špinavé nádobí. "Takže, Alex," začala Višnu, "jsi ze světa času a kouzel. Ve tvém světě jsou kouzla závislá na kouzelníkově představivosti." natáhla pravou ruku a kousek nad ní se otáčela ohnivá koule, pak změnila barvu na modrou, zelenou, fialovou a nakonec i černou. Pak se rozplynula. "To byla nádhera." Višnu se usmála. "Teď ty." Alexandra natáhla ruku a představila si světle modré plamínky nad svou rukou. Povedlo se! Višnu se nahnula a Alexiny plamínky sfoukla.

Náhle se uprostřed stolu objevily plameny. "Hathor!" zavrčela naštvaně Višnu. "Promiň, ségra, hele Eva je u sebe a nechce mi říct, kam se ztratila. Mohla bys to zjistit?" "Já to vím a věř mi. Eva má dobré důvody, proč si to nechat pro sebe." "Hm, no tak dobře. Ahoj." "Ahoj."

"Tak, Alex." obrátila se Višnu na její veličenstvo. "Jako svou zbraň jste si vybrala silové kopí. Funguje jako hůlka a magický artefakt v jednom. Takže bude reagovat na tvé myšlenky a přání. Je to jasné?" Alex přikývla, vstala a nechala kopí prodloužit do 2 metrů. Višnu vstala po ní nechala svoje kopí též vyrůst a ohnala se po Alex. Ta nastavila sou zbraň a odrazila útok své dvorní dámy.

"Výtečně!" Višnu začala okolo sebe kroužit svou zbraní. Alex jen tak stála a pozorovala ji. Vzpomněla si na tábor, když se její kamarád vytahoval, jak se dokáže bránit a jak je skvělý. On okolo sebe dvakrát otočil klacek, se kterým cvičil, a vypadl mu z ruky. Višnu se to nestalo.

Už opakovala své pohyby asi tři minuty, a nebylo poznat, že by se jí pletly prsty. Pak zaútočila Alex pozvedla svou zbraň nad hlavu. Takhle na sebe vzájemně útočily a odrážely protivničiny výpady. Silová kopí pak vyměnily za meče. S nimi začala být Alex až úzkostlivě opatrná. "Ale Alex, vždyť víš, že i kdybys mě dokázala zranit, což si nemyslím, tak se mě nezbavíš." zašklebila se.

"Vážně si dobrá." Višnu se Alex uklonila. A Alex se sebou plácla do nejbližšího křesla. Jak dlouho takhle cvičily? Netušila... "Alex, dneska musím ještě něco zařídit, kdybys měla jakýkoli problém, nebo se chtěla na něco zeptat, zavři oči a mysli na mě. Poznám, že mě potřebuješ a odpovím ti pomocí telepatie. Ano?" Alex mátožně přikývla. Višnu máchla rukou. Alex se ocitla zase v koupelně. Seděla na okraji vany.

Zase si lebedila v horké vodě a dávala svým svalům oddych. Vylezla z vany a jediné, co si mohla obléknout bylo černé pyžamo. Vyšla z koupelny, už tam nebyl stůl, ale ze zdi visela vyklápěcí postel a Višnu klečela u postele toho muže. Vypadal dobře. Višnu od něj vstala a její pohled se střetl s tím Alexiiným. Ukázala na postel. "Lože jsou připraveny." Alex obrátila oči v sloup, copak nestačilo říct: ´Ustlala jsem ti postel?´Asi ne...

Bez řečí zalezla do postele. Ta oblaka byla přenádherná. "Dobrou noc a sladké sny." popřála Jejímu Veličenstvu Višnu, máchla nad ní rukou a skrz zeď opustila místnost. Alex létala mezi barvami nebo běhala se zvířaty tak dlouho dokud doopravdy neusnula. A nezdály se jí její vlastní sny a nejen nějaká laciná iluze vyvolaná magií.

AAA

Muž se probudil. Bál se otevřít oči, nechtěl se vrátit zpět do světa, kde cítil tolik bolesti, ale pak zjistil, že teď žádnou necítí. Nalezl odvahu a otevřel oči. První, co viděl, byly hvězdy. Ten pohled jej dojal. "Jsem v nebi." zašeptal. Podíval se okolo sebe. Byla tma, jen tušil, že je v obrovské bíle vymalované jeskyni bez stropní části. Slezl z postele a strašně se vyděsil, když se okolo něj samy rozhořely pochodně.

Vrhl se na zem a zakutálel se pod postel, ze které před okamžikem vstal. Pod postelí se začal nekontrolovatelně třást, protože si vzpomněl na poslední slova svých mučitelů. "Předáme tě čarodějnici, ta z tebe odpovědi na naše otázky dostane. Škoda, že neuslyšíme, jak škemráš, abys jí mohl odpovědět." pak si vzpomněl na tu dívku, na tu co ho zbavila hada. Jak to, že ji poslechl? Jak se mohla odvážit na obětiště? Došel k jedinému vysvětlení: To ona je horská čarodějnice!

05.06.2011 23:36:55
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (1 | 14%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 15%)
D z Limbu (1 | 14%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one