"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Setkání

Další kousek, který jsem měla napsaný v bloku, podle mě je to příšernej guláš! Vždyť jsem to psala někdy před 5ti lety, to jsem tedy doopravdy zvědavá, jak na to navážu. :D

Ještě něco v bloku mám, takže až budu mít trochu času, budu Alex bušit do počítače.

Přeji příjemnou zábavu.

 

Alex se jen stručně zeptala. „Platí to pro všechny zbraně?“ „Ano.“ Odpověděla Višnu. Elva byla v šoku. „Jak, jak, jakto, že, že, že tu stojí ž živá a z z zdravá?“ „Višnu nelze zabít, Elvo, alespoň ne napořád. Je to tak, Višnu?“ „Správně, má paní, ale teď. Barine, Darrene, Tendale, Loki!“ Poslední 4 jména zakřičela. Mezi Višnu a Elvu vstoupily tři zahalené postavy. „Jak si nás poznala?“ Zeptal se ten, co stál nejblíže Višnu. „Zase otázky, Darrene?“ „Vždyť on nic jiného neumí.“ řekl ten uprostřed a ten nejblíž k Elvě jen zasyčel. Višnu se na toho posledního podívala, a taky zasyčela, pak náhle zmizel. „Kam Tenda zmizel?“ „Kdo se moc ptá, moc se dozví, Darrene, poslouchej a možná na to přijdeš.“

Višnu, proč jste přišli? A proč tady byl Gabriel? Zeptala se Elva. „Nemůžu o tom mluvit.“ začala Višnu, ale hlas jí zradil, a tak svěsila hlavu. Elva k ní přišla, a pak řekla. „Nemůžeš, nebo nechceš?“ Višnu se k ní přiblížila natolik, že se dotýkaly nosy a její silové kopí mířilo na Elvin krk. Vojáci okolo napjali tětivy. „Můžu tě zabít, ale nechci.“ Elva odpověděla. „Chápu.“ a pak zavřela oči. Silové kopí se samo složilo a vklouzlo do kapsy své majitelky.

Co si zjistil, Darrene?“ Mladík se otočil bokem k višnu a ukázal před sebe. „Má je oba.“ Vojáci se rozestoupili, aby zahalenému Tendalovi utvořili cestu. Tendal měl okolo krku kobru a v náručí držel dračí mládě. „Díky, Tendale.“ a vzala si drka k sobě. Chvíli ho držela, hladila a usmívala se na něj, a pak drak škytl, a tak Višnu zapálil rukáv. Vyděsilo ho to, seskočil z dívky a chtěl utéct pryč, ale Višnu ho chytila za ocas a řekla. „Im šížílbuen.“ Drak se k ní otočil a podíval se jí na rukáv, který už dvakrát vzplál plamenem, ale byl zase v pořádku. Usmála se a pohladila ho palcem na hlavičce.

Muž-elf k ní chtěl jít, ale než došel, Višnu ho srazila na zem. Ležela na něm a tiskla mu prostředník a ukazováček na krku, mladík se nemohl ani pohnout. Jak tak seděla mladíkovi na břiše, tětivy bojovníků se opět natáhly a kroty šípů mířily na Višnu. Elva řekla. „Skloňte zbraně.“ několik bojovníků to udělalo, ale pár ne. Elva se obrátila an ženu s dlouhými černými vlasy, která přišla s tím mužem-elfem, elfkou a několika dalšími společníky.

Neublíží mu, paní Nasuado.“ Nasuada se zadívala na muže-elfa a Višnu, a apk se obrátila k Elvě. „Jak to víš?“ „Kdybych ho chtěla zabít, už by byl mrtvý.“ Odpověděla Višnu místo Elvy. „Takže“ začala Višnu „Jezdče, Eragone, Šrurtugale, Du Sudan Freore, stínovrahu nebo jak chceš, abych ti říkala. První chybou za kterou by ti Vrael vrazil jednu do zubů byla, že jsem ti řekla čím jsem, ale tys neměl tolik slušnosti, abys mi mou laskavost oplatil. Druhou chybou byl tvůj úmyls, od kterého jsem tě odradila. Takže začneme znovu a tentokrát správně.“ Višnu slezla z maldíkova hrudníku a podala mu ruku, aby mu pomohla na nohy. „Zdravím tě, Jezdče Eragone, jsem Višnu. Eka ai fricai, Šrurtugal un varden nach Hellgrind.“ Pak si sáhla na nos, ucho a dala si pěst na srdce.

V tu chvíli zazněl řev, ale nebyl lidský, ale spíš dinosauří. Všichni do jednoho vzhlédli k oranžovému nebi. Tam létal drak, byl hodně vysoko a vypadal jako menší letadlo. Začala panika všichni brali do rukou luky a šípy, jen Višnu se usmála a Alexandra stála s otevřenou pusou, a když dávala Nasuada rozkazy, aby ho sestřelili z oblohy, tak jí někdo sáhl na rameno.

Byla to Alex. „Neublíží Vám.“ Višnu se na princeznu ušklíbla a zavyla k nebi jako vlk. Drak mával křídly, ale nepohyboval se, byl na jednom místě, pak vypustil oheň. Na to Višnu odpověděla písknutím, pak se drak snesl dolů dost daleko od tábora, aby na něj šípy nedolétly. „Měli bychom jít, nasedat, vaše veličenstvo.“ řekla a snížila se, aby si jí mohla Alexandra sednout na rameno. Pak se otočilaly k Tendalovi, Darrenovi i Barinovi a mluvila zas. „Můžete jít a vemte Lokiho s sebou.“ z jednoho vojáka vyletěl duch. Byl namodrale průhledný. „Volala jste, má paní?“ Čarodějka se na něj podívala, pak se opět obrátila k Tendalovi, zasyčela. Tendal popadl ducha a s prásknutím zmizeli, pak se Darren a Barin uklonili a také zmizeli. Pak se otočily k Eragonovi a sklonily hlavy, tak aby Alexandra z ramene nespadla.

Muž-elf také pokynul hlavou a řekl. „Jsem Eragon. Eka ai fricai un Šrurtugal.“ Višnu se usmála. „Učíš se rychle. Je mi líto, že sinemůžeme promluvit, ale prosím, vyřiď svému bratranci, že je Katrina v pořádku a nebylo jí ublíženo.“ Pak se otočila k Elvě. „Postarej se o ně a nezapoeň na Ažiháda.“ „Vyřídím, vaše veličenstva.“ A usmála se. „Ale musíte mi slíbit, že mě zase naučíte rozpoznat nebepečí.“ Višnu se také usmála a podala jísilové kopí. „Ber to jako slib.“ Nato jí padl pohled na dračí mládě, které jí celou tu dobu vytrvale pozorovalo. „A co ty, Juniore? Ne, nic neříkej, souhlasím, ale nebudu poslouchat, že jste se poprali.“ Dráče roztáhlo svá křídla a uklonilo se. Alexandra podle jedné myšlenky své dvorní dámy luskla prsty a Junior zmizel.

Nakonec se otočily k elfce, drakovi, Elvě, Nasuadě i Eragonovi a Višnu pronesla. „Neříkám s bohem jen nashledanou.“ Pak se otočily a silný poryv větru je unesl vysoko k nebi. Poté skončily bezpečně u draka za ležením. Višnu se přiblížila k drakovi a pohladila ho an hlavě, kterou jí nastavil. Měl takovou nezdravou šedivo-zelnou barvu, ale teď se začal měnit, když se ho čarodějka dotkla, začal se přebarvovat do čeno-fialové. „Takhle už tě ty zuby nebolí?“ „Ne, děkuju.“ Odpověděl šeptem drak, zvedl hlavu a zadíval se na tábor, ze kterého dívky přiletěly.

Obě se také podívaly. Na palisádách stála Elva a mávala. Ony v odpověď také zamávaly. Na to se však stalo něco zvláštního. Něco nebezpečného. Elvu z palisády shodil muž v černém. Oba dopadli na zem a čelem se obrátili k táboru, tedy k nejbližšímu nebezpečí. Muž držel Elvu jako rukojmí. Višnu zmizela a zhmotnila se mezi mužem v černém a Elvou. Alex nevěděla jak, ale stála po boku Elvy asi 2 metry do palisády. Její dvorní dáma se tyčila nad mužem s černou košilí pobytou kovovými cvočky.

Paterče na něj působila nějakýým kouzlem, kvůli kterému se nemohl pohnout. „Nemáš tu co pohledávat, Grasku. Vrať se tam kam patříš, nebo přísahám, že už Erimanthean nidky nespatříš.“ Muž zavrčel. „To bych rád, rád bych se vrátil k Armintě, ale nevím jak.“ Dvorní dáma mávla rukou a zrušila tak kouzlo, které Graska poutalo. „Jak si se sem dostal, ale říkej pravdu, Grasku.“ Varovala ho. Muž však odpověděl pravdivě. „Nemám ponětí, šel jsem lesem a najednou jsem se ocitl v jejich táboře.“ Višnu přikývla a hned na to se vedle ní zhmotnila žena, když uviděla čarodějku vedle sebe, ustoupila o dva kroky. „Roxana, to jsem si mohla myslet.“ Vem ho zpátky a běž za Kraechem, že paterčata s jeho činem souhlasí.“ Krásná, vysoká, štíhlá, modrooká, blondýna s jemně vystouplými lícními kostmi se uklonila sáhla Graskovi na rameno a zmizeli.

Elvo, myslím, že už je nejvyšší čas.“ A všechny se podívaly na oblohu. Plachtili tam 3 draci. Višnu roztáhla ruce a vítr znovu zadul. Vznesla se před draky. Bylo vidět, že si povídá s někým, kdo seděl na jednom z draků. Višnu se snesla zpátky k Alex a Elvě a řekla. „Můžeš s námi Ažihád se o Vardeny postará, ale máme velkej problém.“ Višnu se odmlčela, byla smutná a měla skleněné oči, chtělo se jí plakat. „Jakej je ten problém?“ Zeptaly se dívky jednohlasně. „Galbatorix vězní Evu.“ Odpověděla dvorní dáma hlasem tak nevýrazným, tak ledovým, až z něj jímala hrůza.

Tak, co uděláme.“ Začala Alex, ale Elva se zeptala jí. „Zbláznila ses? Ty chceš jít za Galbatorixem?“ „No, a proč ne?“ Vzdorovala Alex a to už stály vedle draka. Alex se na Višnu podívala trochu nechápavým pohledem a dívka jí pohled oplatila. „Není to zrovna příjemný, ale teď mi řekni, co uděláme pro záchranu mé dvorní dámy.“ „Uděláme? To jako že my? Nic! Já. Půjdu za Galbatorixem.“ Elva už chtěla začít protestovat, chtěla je začít přesvědčovat, že jít za Galbatorixem je šílenství, ale Višnu jí máchnutím ruky zastavila. „Co je ten Galbatorix vůbec zač?“ Začala vyzvídat Alex, aby odkryla podstatu problému. „Zrádce, který se vydává za krále.“ řekla Elva dost znechuceně. „Souhlasím, ale ještě bych dodala, že je to kouzelník, jehož moc zvyšuje to, že ej ve spojenectví s drakem. A Evu chytil jenom proto, že chce mě.“ Pak s prásknutím zmizela a za pár okamžiků na její místě stála Eva.

Byla špinavá, ale jinak byla v pořádku. Když před sebou viděla Elvu a Alex, trochu se lekla a o krok ustoupila. Ale pak se ustrašeně zeptala. „Kde je Višnu?“ Alex jí svou hypotézu chtěla říct opatrně, ale Elva řekla. „Vyměnila si to s tebou.“ Íf jen přikývla a rozhlédla se okolo sebe. „Hořící pláně.“ Zašeptala spíše pro sebe. Až teď si všimla obrovského draka za sebou. „Ahoj, Draco.“ řekal, stále krapet nesvá. „Pojďte trochu se proletíme.“ Prohodila přes rameno a začala šplhat drakovi za krk.

Dívky na nic nečekaly a vydaly se za ní. Když byly všechny usazeny, tak Draco vstal a mocně máchl křídly. Vyletěl vysoko nad mraky vstříc západu, kde se stydělo zapadající slunce. Alexandra cítila, že opět změnily reality. Už nebyli v “Nogare“, jak toto místo pojmenovala Višnu. Drak se začal snáše k zemi. Přistál na cestě, kousek do místa, kde se před asi hodinou s Viš u tábořily k obědu. Ovšem, byl tu rozdíl. Nyní zapadalo slunce, ale když odtud šly s Višnu pryč, bylo něco málo po-poledni. Ale byla unavená a hladová. Poděkovaly jsme Dracovi za krásný let a šly jsme k ohni, který stále hořel! Nic nechápala jak to je možný! Zařekla se, že se tomu nebude divit. Určitě to bylo další kouzlo.

Byl tam Graulit a Junior – prali se, přesně jak Višnu předpověděla. „Graulí.“ Zašeptala Alex. Graulit odskočil od Juniora co nejdál a podíval se na Alex pohledem: já nic já muzikant. Už by se nepral, dkyby na něj Junior znovu nezaútočil. Eva je pozorovala se zamračenou tváří a Elvě to bylo jedno. Alex si je změřila pohledem. „Večeře!“ Zařvala až všichni nadskočili. Okamžitě se přestali prát sedli si na zadek a dívali se na Alex, stylem my jsme strašně hodný a dokonce jsme se ani neprali. Dívky se tomu pohledu strašně smály. Ale jestli to šlo, tak jejich řehot ještě zesílil, když se mláďata na sebe zároveň nechápavě podívala. To se k nám ale skrz les prodřela Višnu se zachmuřeným výrazem.

Viš.“ Eva jí objala. „Co se děje?“ Zeptala se Viš nechápavě, když jí pustila. „Jak ses dostala do Galbatorixe?“ Zajímalo Íf. „No, normálně jsem se přemístila, víš, on Galbatorix moc nechodí mezi obyčejný kouzelníky a raději se věnuje té elfské stránce magie. Pak si ještě chvíli povídaly a šli si všichni lehnout.

Ráno šly Elva a Eva svou cestou a vzaly s sebou i Juniora. Višnu uhasila oheň, to co z něj zbylo, a vzbudila Alexandru. Sklidily všechny věci, vzaly si Graulita do náručí a vyšli na cestu. Z oblohy se snesl drak. Byl to Draco. „Ahoj. Vemeš nás na objetiště?“ Draco se trochu snížil, aby mohli nasednout. Chvíli s nimi na zádech šel po cestě, až na pole, kde rozáthl křídla a vzlétl. Letěli asi 2 hodiny, Graulitovi se to moc nelíbilo, ale Alexandra byla nadšená. Lexa seděla Dracovi za krkem a za ní Višnu, držící Graulita. Kroužili jsme nad obětištěm. Višnu jen pošeptala Alexandře. „Neboj se.“ Chytila ji za pas levou rukou a švihem se odrazila z Dracových zad.

Bylo to lepší než všechny adrenalinový sporty dohromady. Višnu si Alex při pádu posadila na rameno. Dopadla do dřepu. Alex jí slezla z ramene. Objetiště vypadalo trošičku jako Stonehange-obrovský kameny vysázeny do kruhu. Uprostřed však stál mohutný strom. Až teď si všimla maldíka, který tam stál svázaný v předklnu ruce zavázané za zády provazem, přehozeným přes jednu větev. Snažil se nehýbat a držet záda vodorovně, protože na nich měl stočeného hada. Kdyby omdlel, určitě by mu hlava klesla blíže k zemi a had by ho uštkl a zabil.

Navíc měl ke krku přivázaný kus pergamenu. Alexandra se k němu vydala. Višnu stála mimo kruh s Graulitem v náručí. „Nehýbej se.“ Promluvila na něj. Prsty mu přejížděla od zad až k hadovi. Ten se vztyčil. Muž se ani nehnul. Had výhružně zasyčel, ale Alexandra ho jemně ale pevně uchopila za hlavu a asi v půlce trupu. Pomalu ho položila na zem. Had rychle zmizel. Muž se s úlevou prověsil a ztratil vědomí.

28.10.2009 17:39:11
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (0 | 0%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 17%)
D z Limbu (1 | 16%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one