"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
 Dobrodružství cestou na cvičiště (jedno z mnoha)

Něco málo mám k téhle povídce už delší dobu napsané, ale vůbec se mi to nelíbí! Tenhle kus, který jsem ještě jakš takš nabouchala do počítače, je pro Kriki za komentáře.

:)

Užij si jí

Višnu

 

Všechno z černalo, ale pak se náhle začalo rozednívat, až te´d si Alex uvědomila, že jsou v lese. ,,Kde ..." začala Alex, ale Íf jí dala ruku na ústa. Višnu se na ni podívala omluvným pohledem. Višnu, pak poklepala na míč, ze kterého dostaly oblečení a najednou měla v ruce hábity s kapucí. Vzaly si je na sebe, a pak Višnu šeptem řekla ,,Vemme se za ruce." pak zavřela oči a Alex s napětím čekala, co se stane. Nečekala dlouho, asi za minutu všechno okolo zčernalo, ale najednou se začalo opět proboužet světlo, i když okolo bylo šero. Alxandra viděla šest lidí s kovovou maskou hada a okolo ní stálo asi padesát lidí. Alex náhle pocítila atmosféru strachu. Višnu však na ni vrhla hřejivý a uklidńující úsměv a vzala si do ruky zakńaktel, Alex udělala totéž. Jakmile to udělala, promluvil muž v zeleném oblečení s černou vestou ,,Můžu ty lidi zachránit, pomoz mi." odpověděl mu muž v hadím brnění. ,,Hodně lidí už to říkalo, ale tobě věřím, že to dokážeš." a hodil mu zbrań, ani nestačil zamířit na muže s hadím brněním, protože je Višnu s Alexandrou omráčily.To ho vyděsilo, a proto svou zbrań namířil na Alexandru. Alexa se nemohla ani pohnout, Višnu chladné vešla do prostoru, před Alex, aby jí zachránila život a oslovila muže v zeleném ,,Jack O´Neil, nečekala jsem,že tě tu uvidím." Jack byl očividně překvapený, že ho Višnu zná, ale než stačil cokoli říct Višnu mu řekla ,,Jsem Višnu a máme společné přátele." Jeden z omráčených vojáků se pohnul, Višnu to znepokojilo, a proto se šla přímo k Jackovi a řekla ,,Mám moc tě zabít, ale nechci, takže mě budeš muset zabít." Dívala se na něj tvrdým pohledem. Jako ostříleného vojáka by ho to nemělo vyvést z míry, ale vyvedlo, nevěděl co má dělat, byl v koncích. Za ním se k němu šoural brýlatý muž se stejným oblečením. Višnu Jackovi náhle podrazila nohy ibratně mu sebrala zbrań a namířila mu ji přímo na srdce. ,,Nechci ti ublížit." řekla a pomohla mu na nohy. Podala mu zbrań, obrátila se k Alexandře a pronesla ,, Vojáci, jednou se z nich zblázním. Alexandro představuji ti Jacka, Samanthu, Daniela a Tiëlka." Alexandra jim stále nevěřila, ale přistoupila k nim blíž a potřísla si s nimi rukou.

,,Alex musíme odtud pryč, rychle." řekla Višnu a zdálo se, že není něco v pořádku, pak sáhla na kamennou ze´d. Tiëlk, už sahal po své tyčové zbrani, ale Višnu ho zadržela ,,Počkej takhle na nás upozorníš všechny jafy." ,, A jak chceš odtud dostat všechny ty lidi až k Šapa-ai?" Višnu zvedla ukazováček pravé ruky a namířila ho na ze´d. ,,Alex, vymysli si nějaké slovo." ,,Co?" Višnu na ni pohlédla a řekla ,,Dělej nemáme na to celý den." Alex jen vyhrkla ,,Eka." Kamenné kvádry se začaly téměř neslyšně pohybovat, až se vytvořily dveře. Všichni utíkali k obrovskému kruhu Daniel zmáčkl 7 symbolů na malém kruhu před tím obrovským. Velký kruh se začal otáčet a zároveń na něm zapadávly a rozsvicely se fosforeskující klíny. Když zapadl čtvrtý klín, objevili se za nimi muži se zbraněmi a stříleli na ně. K Alexandře přiběhla Arki a přitom porazila asi šest lidí, jenž na ně stříleli. Zapadl sedmý klín a ........... bylo to neuvěřitelné z velkého kruhu vystoupil modrý špalek divné modré tekutiny. Lidé utíkali dovnitř, Višnu křičela ,,Běž taky já přijdu." Alex proběhla skrz Šapa-ai. Bylo to jako, když běžíte vysokou rychlostí vesmírem. Alex vyběhla z Šapa-ai udělala další tři kroky a s leknutím zabrzdila. Před ní stálo, asi sedm ozbrojených vojáků za ní vyběhla z Šapa-ai Arki, stanula před Alexandrou, aby jí ochránila a výhružně zavrčela, ale nehýbala se. Vojáci byli neklidní, ale nestříleli. Byla to dohoda, kterou nikdo nechtěl porušit.

Pak modrá tekutina ze vnitřku Šapa-ai zmizela. Alex se rozhlídlapo tvářích v místnosti, ale Višnu mezi nimi nenašla ,, Kde je Višnu?" zeptala se se strachem v hlase. Arki se posadila a rozhlédla se po všech v místnosti ,, Asi tam zůstala, ale neboj se , ona se o sebe postará, ale my jsme v pěkný kaši, a to se nebojím těch lidí, jako těch příšer, co stojí za nimi." ,,Jakých?" zeptala se Alexandra a podívala se za vojáky. Nikdo tam nebyl. ,,Jakých?" opakovala. ,,No, přece mě, princezno Lindau." za vojákem, který hodností převyšoval všechny ostatní a měl ostří na krku, s nožem v ruce stál blon´datý muž s vystouplími lícními kostmi a vrásčitou kůží na nich. Vypadal děsivě. Alexandra instinktivně síhla po své zbrani, ale nebyla tam. Muů jí měl v ruce a te´d s ní na ni mával. ,,Vra´t mi to!" ,,A proč bych měl, vy jste pro mě jediné nebezpečí." řekl blondýn, ale díval se za Alexandru. Alex se ohlédla. Opět nikoho neviděla, ale věděla, že ji někdo pozoruje. Pak slišela hlas ,,Ahoj Spaiku jak se máš? Máš hlad?" ,,Jistě má paní a Angelus na tom není o moc lépe." vedle blon´datého upíra se objevili dva další, úplně atejní, vypadali, že jsou dvojčata. Višnu se objevila zavřela pravé oko, a pak vojákům vylétly zbraně z rukou ,,Nechci vám ublížit." Objevila se před Spaikem a vzala mu nůž z ruky. ,,Myslím, že z nás mají strach." řekl s úsměvem jeden Angelus ,, A ty se jim divíš, když je chceš sníst." odsekla Višnu ,,Mluvte za sebe, já nikoho sníst nechci." oponoval 2. Angelus. Višnu se naněj zadívala kritickým pohledem. ,,Engel?" ,,Ano" ,,Jak ses k nim dostal." chtěla vědět Višnu. ,,Proklela nás cikánka." skočil mu do řeči Angelus. ,,Mohle bys nás odklít, já už to s ním nevydržím" žadonil Engel. ,,A jak dlouho takhle jste?" ,,Týden." ,,Divím se, že si to s tím vrahem, tak dlouho vydržel." ,,Hledáme tě celý ten čas, paní Višnu." Višnu se zahleděla na Angeluse ,,Spajku, odejdi." řekla a pak mu podala z kapsy nějkou lahvičku s červenou tekutinou. ,,Díky má paní." hodil po Alex její silové kopí a s prásknutím zmizel. Višnu se otočila čelem k Šapa-ai k Jackovi, Sam, Danielovi i Alexandře řekla ,,Odveďte všechny lidi. Arki jestli se Alex bude chtít dívat, může, ale nebraňte mi, dusila jsem to příliš dlouho. Arku se obrátila k Alex a řekla ,,Běž do roku místnosti a vem Graulita s sebou ." Graulit se jí vyhrabal z chlupů a skočil do Alexandřina náručí. Ani jeden voják se však nehnul. Višnu přešla k Danielovi a něco mu pošeptala do ucha. Daniel na ni chvíli zíral, a pak jen přikývl. Šel ke generálovi a řekl ,,To je její boj, a jestli se do něj budeme plést, vyhubí celou lidskou populaci na naší planetě. " Generál zavelel ,,Rozchod!" a všichni vojáci odešli postraními vchody, ale sám přešel k Alexandře. Arki na něj skočila, ale Višnu jen řekla ,,Je to jeho rozhodnutí, pusť ho!" Angelus a Engl to bez hnutí pozorovali. Nyní se k nim Višnu otočila čelem. ,,Engle běž k nim. Angelusi dodržím svojí přísahu." ,,Budu se bránit, paní Višnu." ,,S tím počítám." pak si Višnu sundala svůj mnišský hábit, uklonila se a zaujala bojovou pozici. Angelus jen pokynul hlavou a postavil se také do bojové pozice. Stáli tam bez hnutí snad pět minut, pak se Višnu narovnala a řekla:,,To si nezasloužíš." nastavila obě ruce a začala mluvit:,,Isulegna eť mítlhop. Isulena eť míjíbaz. Es žij ňats." ni nechápavě pohlédl, nerozuměl jí ani slovo, a pak začal hořet bílím plamenem. Křičel! A křičel. Když z něj zbyl jen prach vznesl se a vletěl Višnu do očí, úst i uší . Višnu ho pohltila.

Celý boj pozorovala Alex, Graulit, generál Engl a Arki z rohu a Sam, Jack, Tiëlc a Daniel z místnosti, která byla na opačné straně než Šapa-ai, dělilo je od sebe místo zdi jen sklo. Když už bylo povšem, když Višnu učinila co učinila, ať už to bylo cokoli. Vzala si do ruky hábit pohladila Arki a šla k Alexandře a pošeptala jí ,,Vezmeme to oklikou a uděláme pár lidem radost, souhlasíš?" nikdo jiný Viš neslyšel aAlexandra věděla, že se sice opozdí, ale uvidí Višnu, jak řeší různé problémy, ani nestačila vstřebat její souboj s Angelusem a zase jí byla nabídnuta další příležitost dalšího dobrodružství. To nemohla odmítnout, chtěla vidět, jak se vypořádá s kouzelníkem, rytířem a třeba i drakem. Věděla, že teď má šanci, a proto kývla. Na Višnině tváři se rozzářil úsměv. ,,Výborně. Arki zvládneš Engla odvést k přemožitelce nebo chceš do provod?" Arki se uchechtla a řekla ,,A ty se dokážeš postarat o Graulita?" Viš se na ni jen podívala a hned věděla, že o ni nemusí mít strach, protože Graulita v pohodě zvládne. Engl vylezl Arki na hřbet a Višnu na zeď nakreslila obdelník a řekla ,,Nakresli obdelník, zaklepej, a otevře ti dveřník." zaklepala a stěna se opravdu otevřela. Arki s Englem na zádech prošli a za nimi dveřník zase zvřel.

Višnu došla ke generálovi a dala mu dopis, který vytáhla z kapsy hábitu. ,,Když s tím bedeš souhlasit, podepiš. Sbohem generále Hemonde z jTexasu. Apozdravuj vnučky Georgi." řekla s úsměvem a stoupla si k Šapa-ai a Alexandra se postavila za ni. Pak Višnu zavřela oči a rozhodila ruce do stran, ve tváři měla trpitelský výraz, a pak z ní začaly lítat blesky a ona se vznesla asi 1 metr nad zem. Šapa-ai se začala otáčet a kolíky jeden po druhém zapasly, ale 5-tý nezapadl. Višnu spadla na zem a pravou rukou, jakoby po Šapa-ai něco hodila, zase se začalatočit. Když zapadl 7-mý klín, tak se opět vytvořil špalek modré tekutiny, Alex s Graulitem v náručí už už chtěla vykročit, ale Višnu jí zastavila sáhlo do kapsy a hodila do tekutiny prášek. Tekutina zfialověla. ,,Takhle budou fungovat, jako barevné dveře." řekla a společně s Alex i Graulitem prošli.

Když procházeli nic neviděla, oslepila ji nějaká záře. A pak se zase ocitla v lese, ale tenhle byl jený, a navíc by mohla přísahat, že kousek od nich v křoví něco nebo někoho zahlédla. Když to chtěla říct Višnu odbila ji ,,Vím, dívej se." než to Višnu stačila doříct uslyšeli střelbu z luku a jemné, jakoby psí zasténání Višnu si dala prst na ústa a naznačila, aby za ní s Graulitem šli. Schovali se za křoví a viděli muže, jak zvedá mrtvolu šedivého psa nebo možná vlka. Ano byl to vlk. Alex i Višnu byly vzteky bez sebe, protože obě věděly,že muž zabil vlka bezdůvodně, vlk ho nechtěl napadnout, měl z muže dokonce větší strach než muž z vlka. Višnu dala Alexandře ruku na ústa a mrkla na ni pravým okem. Pak si dal muž mrtvého vlka na záda a odnesl ho. Višnu, Alex i Graulit ho pronásledaovali. Stíhali ho asi hodinu, pak narazili na vesnici s hospodou, vlka nechat před hospodou a muž sám vešel do hospody. To byla jejich příležitost. Višnu si sáhla do kapsy a posypala vlka prachem oběma rukama mu vzala čenich a foukla do něj vlk byl i hned na nohou a couval před Višnu,Alex i Graulitem, pak ale Višnu řekla ,,Joben es uklv." vlk se zastavil a po chvíli prohlížení přišel blíž k Višnu. Ta ho pohladila a zeptala se ,,Nemáte hlad nebo žizeň?" Graulit řek za všechny,, Umíráme žízní." Višnu jim tedy otevřela dveře do hospody, ale Alex zaváhala, byl tam přece ten vrah. Višnu věděla na, co myslí a řekla ,,Jen běž a neboj se." Alex vešla s Graulitem v náručí jako první, za ní vlk a Višnu na konec.

Sedly si na barové židle k barovému pultu a vlk s Graulitem si lehli pod jejich židle. Přitahovali velkou pozornost. A oči všech byly zaměřeny na vlka pod Višninou židlí. Bylo přímo hrobové ticho, proto se Višnu obrátila k hostům, poškrábala vlka na hlavě a řekla ,,Je krotký jako beránek." pak Graulit strčil vlkovi do tlamy hlavu. Alex tam jen seděla a pozorovala vlčího vraha. Postupně se všichni hosté dali do hovoru. Hostinský přinesl vodu ve dvou miskách a dal je k vlkovi a Graulitovi, pak přišel k Višnu a Alexandře a zeptal se :,,Co si račte přát?" Višnu si poručila sklenici vody a sklenici vína, ale Alexandra si nebyla jist, co si objedná a Višnu ji předběhla a do objednala jí něco, co se jmenovalo ,,bouře" a sklenici vody. Hostinský byl za chvíli u nich se dvěma sklenicemi vody a jedním vínem, ale začal se omlouvat, že nemá všechny ingredience na ,,bouři", omlouval se čím dál víc nahlas, až měla Alex strach, že zase přitáhne pozornost, pak ho Višnu zastavila pohybem ruky a řekla ,, a umíš namíchat vodopád?" ,,Ano, ano samozřejmě." za pár minut byl zpět s nějakým 3 barevným koktejlem. Na dně skleničky byla krásná karamelově knědá barva uprostřed modrá, jako nebe bez oblaků, a na vrchu bílá šlehačka posypaná trochou kakaa. Hostinský se ještě jednou omluvil, dal Alex brčko a vypařil se, jako pára nad hrncem. ,,Alex objednám jídlo s sebou a naobjedváme se daleko odsud, souhlasíš?" ,,Jo." řekla a ohlédla se po tom muži, co zabil vlka pod Višninou židlí. ,,Měli bychomvypadnout než ho pozná, vždyť přece sám před hodinou zabil." ,,I kdyby ho poznal, mám papíry na všechny vlky z okolí, takžče můžu prokázat, že je ten vlk můj. A on bude mít smůlu. Jinými slovy přičarovat si kus papíru o vlastnictví taho vlka není problém." Alex se neubránila smíchu a napila se "vodopádu".

Byl velmi chutný a každá barva měla jinou příchuť ta spodní byla opravdu karamelová ta vrchní nasládlá jako šlehačka a modrá barva uprostřed chutnala, jako vaječný likér, ale proč měl modrou barvu na to ani Višnu neznala odpověď. Když Višnu dopila víno a Alex měla nadně přišel k nim hostinský a zeptal se ,,Ještě nějaké přání." ,, Ano." odpověděla Višnu a podala mu obálku, na vlas stejnou jako dávala generálu Hemondovi. Hostinský odešel, a když Višnu dopila i vodu a ani Alex už neměla, co pít přispěchala hostinská s košem plným jídla a nějakého pití. Višnu poděkovala, a pak s Alex odešla, když vyšli se svými 4 nohými přáteli Aelx si uvědomila, že Višnu nezaplatila, a tak se o tom zmínila, bylo jí divné, že je nechali odejít bez placení. ,,Višnu víš, že jsme nezaplatili." Višnu se na ni podívala a řekla: ,,V tý obálce byly peníze. Neboj, nechala jsem jim i spropitný. A krom jiného i vzkaz pro toho vraha."a podívala se na vlka po svém boku.

Viš si kouzlem nadlehčila košík s obědem. Šli asi 20 minut bez jediného slova Alex měla takový zvláštní pocit nevěděla, jestli se má vyptávat nebo ne. Byla si jistá, že je Višnu starší než ona, ale mladší než Sirius, ale přesto jí poslouchal na slovo. Proč? A navíc, jak mohl Sirius sedět v tom divadle na každém sedadle. Měla spoustu podivných otázek, ale bála se na ně Višnu zeptat snad, protože je starší, možná že má obavy se jí zeptat. Příšlo jí to tak směšné. Ještě chvíli takhle šli, a pak se Višnu náhle zastavila. Alex si jí nevšimla, tak šla ještě, tak 10 kroků dál a pak také zastavila ,,Děje se něco?"vlk našpicoval uši, Višnu se na něj podívala přikývla a řekla,,Ťarv es yzrb." vlk odběhl. ,,Tak se ptej...." Alex to vyvedlo z míry a tak se bez přemýšlení zeptala ,,Proč tě Sirius poslouchá?" ,,Protože jsem silnější než on a hlavně starší." ,,Starší?" ,,Ano" Višnu se podívala na sebe od nohou až ke konečkům prstů na rukou. „Jsem mnohonásobně starší než ty a než Sirius a než každý koho znáš.“ „Mnohonásobně? BLBOST!“ „Chápu, že si to neumíš představit žiji opravdu mnoho let, dokonce jsem přežila i několik válek.“ „Několik válek? To není možný poslední 3 války byly před skoro 100 lety, promiň, ale do stoletý babičky máš daleko.“ Višnu se usmála. „Vážně, představ si to největší číslo, který dokážeš. Opravdu nějaký HAUSNUMERO.“ Alex chvíli přemýšlela „Deset biliard milionů.“ Višnu se na ni podívala „Vynásob to 13ti a budeš se blížit mému věku.“ řekla Višnu s úsměvem „Co? Kecáš! Višnu, to bys musela být starší než moje planeta Země.“ „Vždyť jsem.“ Alex sei Višnu měřila pohledem „Starší než planeta? Mluvíš pravdu?“ Višnu k Alex přišla blíž a podívala se jí z příma do očí. „Vám bych nikdy nelhala Vaše veličenstvo.“ Alex věděla, že nelže a zmohla se jen na „PÁNI. A kolik si toho pamatuješ?“ Višnu se usmála „Všechno.“ „Tak jo, co se stalo roku 1620?“ „Na tvojí planetě?“ „Jak to myslíš Viš na mojí planetě,“ pak si uvědomila, jestli je Višnu starší, než její planeta, tak se přece musela narodit někde jinde „ano smozřejmě, historii jiných planet neznám.“ „Tak v Český republice byla bitva Na Bílý hoře. V Americe byl zvolen guvernér John Carvel. Mému starému příteli Hynkovi z Křineckého rodu byl zkonfiskován přísecký statek, podařilo se prosadit tzv. Apelační soud. V tomhle roce začala falcká válka, probíhala třiceti letá válka válka a ...“ „Jo jo už ti věřím. Jaké to je takhle dlouho žít?“ Višnu si muela odpověď rozmyslet, nemůže říct pravdu, ale nemůže taky lhát, i přesto odpověděla. „Je to zvláštní, někdy se mi chce umřít a někdy mě ten život tak baví, že bych ho chtěla žít na věky.“ Višnu Graulit a Alexandra dorazili ke studni. Alex se chtěla napít, ale Višnu jí v tom zabránila a podala jí láhev z košíku. Alex se napila a šli dál, asi za 10 minut ji Višnu zastavila a zavedla do lesa, bylo tam hezké malé prostranství. Uprostřed s ohništěm, okolo stály stromy a Višnu k ohništi postavila košík s obědem. „Viš, proč si mi zabránila, abych se z té studny napila?“ „Ty to nevíš? Po té vodě by si spala celé 4 dny. A teď jdeme jíst.“ V košíku bylo celé kuře společně s uvařenýma bramborama. Višnu si vzala křídlo a odešla do lesa zachvíli se vrátila s náručím třísek a nějakými poleny, a také se dvěma kameny. „To ale nejsou křemeny.“ řekla Alex, když Višnu vyskládala třísky do ohniště a začala si s kameny hrát. Viš se na ni podívala a zeptala se „Na co křemeny?“ „A čím budeme rozdělávat oheň?“ a snědla kousek kuřete. Višnu se podívala na kameny, pak na Alex a pak na ohniště a usmála se „Takhle.“ natáhla ruku dlaní k nebi, do 2 vteřin jí hořela celá ruka, Alex vyskočila na nohy a vzala hábit, aby jí ruku uhasila, ale Višnu už měla ruku na třískách a ty začaly hořet. Pak ruku vytáhla z ohně a byla v pořádku, nebyla okořelá ani uškvařená, pak se Višnu přestala soustředit a podívala se na Alex. „Co to děláš? Chystáš se někam jít?“ „Já? Ne. Jen ukaž tu ruku.“ přišla k višnu a prohlížela si její pravou ruku. „Kouzlo?“ „A co jiného, měla bych ti něco říct o sobě a o sestrách.“ Višnu přestala mluvit a podívala se za sebe. Višnu a Alexandra nikoho neviděly, ale Višnu někoho slyšela. „Běž ke Graulitovi.“ ten ležel pod stromem a spal. Alex jí poslechla a obě vytasily silové kopí z lesa vyšla Jat. Višnu na ní visela pohledem, když Hat přišla k Višnu zeptala se „Kde je Ví, nemůžu jí nikde najít.“ „Nevím, neboj se najdu ji.“ „Kdy?“ za Višnu se barva plamenů změnila, zářila snad všemi barvami, které si dovedete představit. Obě sestry na ně pohlédly, pak zčernal, ale pak měl zase svojí původní barvu. Hat se zeptala „Kde to je?“ „Nogare. To zařídíme s Alex. Ty najdi Evu.“ Hathor zmizela, Graulit stále spal a višnu se podívala na Alex a zeptala se „Půjdeš se mnou?“ „Jasně, ale kde je Nogare?“ Višnu se jen usmála, vzala Graulita a položila ho k ohništi a řekla „O tom, že jejich světě říkáme Nogare, nikomu neříkej. Mohl by z toho být problém.“ Alexandra přikývla „Půjdeme daleko?“ Višnu teĎ stála vedle ní a ukázala na strom, u kterého předtím ležel Graulit, když se Alex podívala lépe, viděla, že se strom leskne, a že je před ním něco jako okno. Sklo z okení tabulky. „Máte přednost, Vaše veličenstvo, a vytaste silové kopí, prosím.“ Alex prošla, Višnu za ní a hned se musely skrčit, protože okolo nich procházela stráž. „Proč jsme se vlastně přišly?“ „Jdeme zachránit pár lidí, ale musím Vás, vaše veličenstvo, o něco požádat.“ „Spusť.“ „Téměř jistě vím, že nás obklíčí, a tak s Vaším dovolením bych Vám instrukce vysílala přímo do hlavy, beze slov.“ Alex se na ni chvíli dívala a řekla „Povolení uděleno.“ byly v nějakém táboře. Okolo stály stany a Višnu vedla Alex do úplného středu tábora. Tam se zastavily a Višnu nasála vzduch. „Je čas.“ vydechla. Pak se znovu nadechla a začala výt. Před Višnse objevil vysoký, černě oděný muž s černými křídly. Byl to černý anděl. Višnino silové kopí se nějakým kouzlem proměnilo v meč a jeho ostří se dotýkalo andělova krku. Za andělem se objevili další dva muž a žena a společně s nimi tří lidé 2 ženy a jeden muž. Višnu stále stála s rukou a mečem k prnvímu andělovi „Vypadněte, postarámse o ně.“ pět nově příchozích sice nerado, lae přce zmizelo. V tu chvíli sei Alex uvědomila, že na ně míří desítky šípů, oblkíčili je desítky mužů s mečem či lukem v ruce a blížil se i drak. Po jeho boku šla krásná elfka, hubená se špičatýma ušima, jeden trpaslík, několik jich mělo meče okolo Višnu a Alexandra, a také tři lidé z toho 2 muži a jedna žena. A na konec muž, ne elf. Byl to hezký mladík napůl člověk a napůl elf. Všichni okolo Alexandry, Višnu ačerného anděla utvořili naprostupný kruh. Muž-elf promluvil „Pusťte ho, nebo zemřete.“ Když ho anděl spatříl, byl k smrti vyděšený. Muž-elf vykročil k Višnu, ale zastavila ho malá holka, dítě. A promluvila k Višnu „Minulost se opakuje?“ a přistoupila blíž. Když promluvila v Alexandře hrklo, dítě mluvilo dospělým hlasem. Višnu odpověděla „Možná.“ pak se její silové kopí opět stalo silovým kopím a odletělo do kapsy a Višnu andělovi jednu ruku polořila na hlavu adruhou na srdce, téměř ihned ucukla. Sáhla do kapsy a dala mu kus smotaného pergamenu. „Má přísaha platí, Gabrieli, a pozdravuj Arciarchandělku.“ řekla a anděl zmizel i spergamenem.

Proč si přišla? Přišla si zabíjet?“ zeptalo se dítě. Višnu se na ni dívala, a pak se podívala na muže-elfa. Alex se zeptala „To si myslíš Elvo?“ její jméno znala od Višnu, poslala jí ho do hlavy. „Samozřejmě, zrádkyně.“ „My nejsme zrádkyně.“ řekla Višnu „A jak bys nazvala toho, kdo slouží tvému nepříteli.“ „My nikomu nesloužíme.“ vypálila Alexandra. Višnu se podívala muži-elfovi do očí a řekla „Eka ai fricai un Šrurtugal.“ pak se otočila čelem k Alex, dala jí signál, aby si jí sedla na rameno, a když už byla Alex usazená. Višnu vstala a obrátila se k Elvě. „Vyřiď Ažihádovi, že má 48 hodin.“ „Ažihád je mrtvý jak mu mám tvůj vzkaz vyřídit?“ Višnu jí odpověděla „Ažihád je sice dobrý velitel, ale rozkazy poslouchat neumí. Neboj se přijde i s králem, vypravěčem, sedlákem a trpaslíkem.“ Elva okamžitě poklekla „Už si mě konečně poznala? Ovle.“ „Paní Višnu, omlouvám se za svou nevnímavost. Čekám na Váš trest.“ Elva tam klečela se zrakem zapíchnutým do země a čekala, co pro ni Višnu vymyslí. „Co myslíš, Alex, jak jí potrestáme?“ „Nevím, proč bychom jí měly trestat, Višnu.“ „No když opomenu urážku, kterou nás obdařila, tak vlastně za nic, tak jí to promineme?“ „Souhlasím.“ pak vylétly tři šípy. Všechny Višnu nasměrovala do země, jedním trhnutím ruky, pak ale vyslali další šíp ten Višnu zasáhl zády přes srdce a hrot vyšel ven. Alexandra seskočila z Višnina ramene právě včas, protože Višnu padla k zemi a asi za 2 vteřiny potom se rozpadla v prach. Alexandra se dívala na místo, kde Višnu dopadla, nebyla tam krev, ani tělo, jen šíp, který jí zabil. Elva zuřila vzteky. „Kdo vystřelil ty šípy!“ „Elvo.“ zakřičela vzápětí Višnu, která stála za Alex. Ta se rychle otočila, aby si byla jistá, že je to opravdu Višnu. Byla.

26.10.2009 15:54:11
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (0 | 0%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 17%)
D z Limbu (1 | 16%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one