"Není silnější zbraně než vůle. Nevyrovná se jí ani nejostřejší meč."
Seznámení
Kdo by neznal Alexandru, tu krásnou tmavovlasou dívku se zelenýma očima, jenž bydlí u svého pěstounského otce Petra. Alex má svého otčíma vemi ráda, ale chtěla by něco zjistit o svých pravých rodičích. Jednou krátce před patnáctými narozeninami se rozhodla, že Petrovi řekne o svém záměru. Petrovi se to sice nelíbí, ale rozhodl se, že bude Alexu v jejím záměru podporovat. Dal jí telefoní číslo na ženu jménem Androméda, která z organizovala její adopci.

Androméda je krásná vysoká modrooká bruneta s tmavě modrými proužky. K Alexe se chovala velmi vstřícně a dokonce se stali kamarádkami a z přátelství jí prozradila část záhady její adopce. Dala jí vodítko, aby našla svého otce. Řekla jí o muži, který jejího otce znal a možná ví, kde se právě nachází. Protože už bylo pozdě rozhodla se Alexandra, že půjde domů a za přítelem svého otce půjde zítra, až se vyspí. Když přispěchala domů našla tam Petra, jak spí ve svém oblíbeném křesle. Dala mu hubičku na čelo a popřála ,,Dobrou noc." Tu noc měla velmi zvláštní sen.Vyprávěl o jejím setkání s otcem v krásné květinové zahradě.

Ráno, když se Alexa probudila přišel Petr do jejíhon pokoje s vońavou snídaní a s otázkou na jazyku.,,Co si za včerejší den zjistila?", když Petrovi dovyprávěla svůj včerejší zážitek přidala k němu ještě svůj podivný sen. Petr se pousmál a zeptal se,,Jak bude pátrání pokračovat dnes?" ,,Nejspíš pujdu za tatínkovým přítelem.",,Dobrá strategie Alexo." pochválil jí. ,,Ale slib mi,že na sebe budeš dávat pozor.",,Slibuji ti to Petře."přislíbila. Petr odešel do práce a slíbil, že přijde brzy.

Alexandra odešla za kamarádem svého otce s nadějí v srdci. Daiv Alex přijmul bez jakýchkoli otázek. Poznal jí. Posadili se v salónu ,,Chceš něco k pití Alexo?",,Odkud mě znáte?"zeptala se popletená Alexandra. ,,Nejdřív mi odpověz na otázku, a pak já odpovím na tvoje dotazy, tak co pak si dáš k pití Alexo?" zeptal se znovu Daiv, ,,Jen džus. Děkuji."odpověděla Alexa s úsměvem ve tváři. ,,Výborně. Tak, tedy co si přeješ vědět a popořádku prosím."zeptal se klidně Daiv. ,,Odkud mě znáte?" položila Alexa znovu svou otázku. ,,Není to jasné, už včera mi volala Androméda a vysvětlila mi důvod této návštěvy. ,,Ale jak jste věděl, že jsem to právě já a né někdo, kdo by vám chtěl něco prodat?" zeptala se Alexandra. ,,Víš Alexo, pokud ti tak můžu říkat?" Alexa přihývla ,,Ke mě nechodí zrovna mnoho lidí." ,,Ale proč ne?"zeptala se pohotově Alexandra. ,,Protože tu mám pověst no řekněme,že tu nejsem příliš oblíbený, ale od toho pojd´me pryč ty jses přece přišla něco dozvědět o svých rodičích." řekl Daiv. ,,Ano ." odpověděla Alexandra.,,Tak tedy co by si chtěla vědět Alexo," ,,Víte, kde můj táta právě je?" optala se Alex ,,Ano, Alex" ,,A dáte mi adresu nebo telefoní číslo?" vyzvídala. ,,To bohůžel nejde Alex." ,,Proč ne?" ,,Protože" Daiv měl najednou, tak zvláštní oči, že Alexa řekla: ,,Snad není mrtvý, že ne?" ,,Ne Alex, je živý, ale je odtud nadčasově daleko a nemá tam připojený telefon." vysvětlil Daiv.Alexandra si oddychla. ,,A moje maminka?" položila Alexandra další otázku,ale z Daivova výrazu se dalo vyčíst, že je mrtvá. ,,Bohužel Alexo, ale tvoje maminka je.....",,Mrtvá" doplnila Daiva Alex.Daiv pouze přikývl.

Nastalo ticho, které porušilo zvonění telefonu. Daiv se zvedl z pohodlného křesla a šel zvednout sluchátko. Daiv měl vemi zvláštní rozhovor odpovídal pouze ,,Ano Pane. Jak si přejete Pane" a podobně. Alex se divila, že nesalutuje, když domluvil přišel k Alex a řekl ,,Promiń, ale asi by si měla odejít omlouvám se, ale mám mnoho poviností. Mohla by si mi dát své číslo domů?" Alex mu ho ráda dala a odešla domů.

Tam už Petr jedl pizzu k večeři ,,Umyj si ruce a pojd´ se najíst." zavolal když slyšel zaklapnutí dveří. Hned po večeři umyli sebe i nádobí a šli spát. Alex nemohla usnout, protože myslela na maminku a na tatínka za to Pavel "tloukl špačky" hned,jak si lehl. Ale přece jen usla.

Asi v devět hodin zazvonil telefon, Alexa byla právě venku, chtěla si promyslet to co se za uplynulé dny dozvěděla, tak ho zvedl Petr ve sluchátku se ozval Daiv ,,Nemohu Vám to te´d vysvětlit, ale a´t zamnou Alex přijde co nejdřív." ,,Proč?" ,,To te´d nemohu vysvětlovat, ale je to otázka života a smrti", a zaklapl sluchátko. Asi za hodinu dorazila Alex, Petr jí řekl o telefonátu hned ve dveřích. Alexandra se okamžitě obrátila a upalovala do Daivova domu.

Když Daiv otvíral dveře přivítal Alex slovy ,,Díky, že si přišla, tak rychle poj´d dál, Do salónu prosím." dodal ještě. Když Alex vešla do salónu zkoprněla. V salónu seděla slečna s černými vlasy a modrýma očima, měla na sobě kněžský hábit, ale měl černou barvu.Mezitím Daiv zamkl vchodové dveře a přišel do salónu za oběma dámami. Alexa stála pořád zkoprněle nevěděla proč, ale nemohla se ani pohnout. Jak Daiv uviděl Alexu tak křečovitě stát musel se pousmát, ale sedící slečna ho zpražila pohledem. Daiv přikývl a otočil se k Alexe ,,Je mi ctí představit ti Višnu doprovodí tě za tvým otcem a to okamžitě."Alexa na Daiva překvapeně pohlédla. ,,Okamžitě?",,Ano, tvému pěstounskému otci vše vysvětlím." řekl Daiv a vytáhl ze skříně stejný kněžský hábit jako měla Višnu na sobě. ,, A ještě než půjdete, tak si to oblékni." Daiv ukázal na dveře do vedlejšího pokoje.

Višnu s Daivem čekali v salónu, když Alex přišla v černém hábitu Višnu vstala a řekla: ,,Te´d ti řeknu pravdu. Ty nejsi jen Alexandra, ty jsi Alexandra ze světa Času a kouzel." ,,Hezký pokus málem jsem vám na to skočila. řekla Alexa. ,,Nevěříš? Déčko otevři portál." Daiv se otočil a přistoupil ke dveřím na níž byly hodiny. Nastavil na nich šest hodin a šest minut, pak otevřel dveře, byla tam jakási neprohlédnutelná modrá tekutina. Višnu řekla:,,Poj´d zachráníme tvého tátu a možná i někoho jiného." Alex kývla a šla.

Jakmile vešla do modré tekutiny vše kolem ní zčernalo, nastalo hrobové ticho a okolo ní se míhaly hvězdy, když vyšla ze dveří oslepilo jí prudké světlo. Okolo ní byly najednou sta a možná tisíce stejných zelených dveří. Višnu přišla za Alex a málem do ní narazila, pousmála se a řekla: Te´d ti musím říci něco velmi důležitého mluv pouze, když budeme sami. Když se ti někdo něco řekne odpovídej pouze pokynem hlavy, přikývnutím či zavrtěním. A te´d budeme muset projít několika realitami, než se dostaneme k tvému otci." Alex se rozhlédla a přikývla na srozuměnou. ,,Velmi dobře." pochválila ji Višnu. Pak odešli dveřmi hned naproti. Když procházely dveřmi slyšely hudbu Alex to přirovnala k ploužáku. Pak, ale vyšla ze dveří a, Alex tomu nemohla uvěři tam stála druhá Višnu, naprosto totožná s tou co poznala u Daiva.Višnu se polekala vytáhla na Alex asi třiceticentimetrovou tyč s ornamenty a namířila ji na ní. V tu chvíli dorazila Višnu ( ta od Daiva ) podívala se na Alex a Višnu ....... pousmála se, přistoupila k ozbrojené Višnu a něco jí pošeptala, ta odložila zbrań a přistoupila k Alexandře s nataženou rukou. Alexandra ji stiskla. Višnu ( ta od Daiva ) řekla: ,,To je jedna z mích sester Hat. Hat potřebovaly bychom se dostat do světa Času a kouzel, pomůžeš nám?" Hat jen přikývla a ukázala na jediné průhledné dveře v místnost. Do kterých se dívala než ji Alex překvapila.

Za pruhlednými dveřmi seděl téměř patnácti letý chlapec a jmenoval se Harry Potter ( to si Alexandra přečetla na ceduli vedle průhledných dveří ). ,,Kde je te´d Hat?" otázala se Višnu. ,,U Dursliových, ale někdo se k němu chystá přenést vydíš?" a ukázala na světélkující nápis. V tu chvíli přišel do místnosti mladý muž, Hat na něj kývla a řekla:,,Je čas.",, Já půjdu" skočila jí do řeči Višnu.,,Tak dobře a my ty naše ,,týnejdžry" pohlídáme." přitakala Hat. Višnu otevřela průhledné dveře a řekla:,,Harry pojd´ sem a žádné otázky, prosím." Proměnila se v Harryho a vešla do jeho pokoje. Když Harry vyšel ze dveří věnoval Hat překvapený pohled.,,Je to jen pro tvé bezpečí" odpověděla hbitě.,,Ale ted´ projděte dveřmi a ani slovo." dodala přísně. Alexandra vykulila oči, protože Hat prošla zavřenými dveřmi, jako duch. Cizí člověk řekl:,,To je v pořádku nic se ti nestane" a usmál se na Harryho.Alexa se přemohla a šla.

Bylo to zvláštní, ocitla se v modré realiě, když tu si všimla Harryho ( přeměněné Višnu )stála na schodech s nějakým klacíčkem v ruce a pod nimi stálo asi devět lidí se stejnými klacíčky. Alexandra sice netušila jak, ale věděla, že to jsou kouzelnické hůlky ( Harry měl také jednu). Najednou se z podschodiště ozval muž bez kousku nosu a s nestejnoměrnýma očima ,,Jste si naprosto jistý, že je to on, Lupine?" zavrčel. ,,Vypadali bychom pěkně směšně, kdybychom se vrátili s nějakým smrtijedem, který se za něj vydává. Mělibychom se ho zeptat na něco, co může vědět jen skutečný Potter. Pokud tedy někdo nepřinesl veritasérum.",,Jakou podobu na sebe bere tvůj Patronus, Harry?" zeptal se Lupin. ,,Jelena" odpověděl nervózně Harry ( to bylaVišnu). ,,Je to on, Pošuku" přikývl Lupin.

,,Nejsem Rémusi." řekla Višnu, pak se podívala na cizího muže a na Harryho oba přikývli a postavili se za ni, když tak stáli na schodech všech devět kouzelníků namířlo hůlky přímo na ně ,,Co to je?" zeptal se Lupin. ,,Mocná magie Rémusi." Višnina hůlka se proměnila ve stejnou tyč jakou předtím vytáhla Hat na Alexandru a vyslovyla zaklínadlo ,,Ex." Hůlky všech devíti kouzelníků se poslušně vznesly a vyrovnaly se před Višnu ( měla opět svou vlastní podobu ), která řekla:,,Nechci ti ublížit Rémusi." a hodila mu jeho hůlku.,,Te´d je nebezpečná doba přátelé." řekl cizí muž, vytáhl svojí tyč, udělal s ní zvláštní pohyb a ostatní hůlky se vrátily ke svým majitelům. ,,Vypadáte přesně, jako James." řekl muž s černým cilindrem. Višnu se pousmála:,,Ale to je James Potter, i když se to zdá příliš nepravděpodobné, je to tak." ,,To, ale není možné." zaprotestovala slečna s fialovými vlasy. ,,Proč, by to nemohlo být možné." zeptala se Višnu vyrovnaným hlasem.,,Protože neexistuje kouzlo, které by přivedlo mrtvé zpět k životu." odpověděl pohotově Lupin. ,,A kdo řekl, že jsem Jamese Pottra přivedla zpět k životu?" zeptala se Višnu s údivem v hlase. Nikdo neřekl jediné slovo jen James se po chvíli podíval nahodinky a pošeptal Višnu ,, Je čas, měli byste jít." Višnu přikývla, sklonila se k Harrymu a řekla:,,Harry, se členy Fénixova řádu budeš v bezpečí. Alex, půjdeme." dodala ještě na Alexandřinu adresu.

Jakmile vyšly z domu Dursliových začala Alex přemýšlet, co to mělo znamenat a bála se Višnu zeptat, ale Višnu jí na nevyřčenou otázku odpověděla ,,Nejspíš by sis přála vědět něco víc, nemám pravdu?" Alexandra přikývla. ,,Po večeři."dodala ještě Višnu. Když došli k domu asi o dvě ulice dál, Alex se rozhlédla a zeptala se ,,Kde to jsme?",,Po večeři mám příšerný hlad" odbyla ji Višnu. Pak vešli do domu a tam ( Alexu to překvapilo ) byly tam stejné řady zelených dveří, ktereré viděla hned potom jak odešli od Daiva. ,,Někoho ti představím Alex a před ní můžeš mluvit." řekla usměvavě Višnu a prošly zelenými dveřmi hned v pravo od nich. Bylo to jiné Alex okolo sebe měla najednou zelené stromy a povídání ptáčku znělo, jako tichá hudba. Jakmile Alexandra vyšla ze zahrady zpět do realného života, musela zastavit, aby si nezlomila nos o zavřené dveře. A ne jen, že do ní Višnu málem narazila, ale Alexandra měla najednou pocit, jako by nemělo být něco v pořádku. Když tu uslyšela zvuk, který slýchávala jen tehdy, když Petra přemluvila, aby s ní šel na koně, bylo to práskání biče. ,,Te´d ne." zasténala Višnu. ,,Co se děje" zeptala se Alex. ,,Nic," řekla s nechutí v hlase, ,,Budeme muset počkat, chceš židli?" ,,Ne já raději sedím na zemi." odpověděla a uvelebila se na zem. Višnu ukázala své zářivě bílé zuby a podotkla ,,Já taky." Alexandra k ní cítila jistou náklonost, takovou jako by cítila ke své sestře, kterou nemá. Podívala se na místnost, kde se právě nacházela a věru se jí nelíbilo v prázdné místnosti šest a půl metru čtverečního.

Když už nebylo bič slyšet Višnu řekla :,,Snad už brzy přijde." najednou začaly být slyšet hlasy :,,Táhni mi z očí, a jestli ještě někdy něco takového uděláš, tak to bude mnohem horší." pak následoval chladný smích ( a jiný hlas pronesl ) ,,Ano pane, jak si přejete pane." dveře se otevřely a tam stála Hat. Nebo to byla jiná Višnina sestra? pomyslela si Alexandra. Příchozí, jak si Alex okamžitě všimla ( což se nedalo přehlédnout ) byla celá od krve. Navzdory tomu, že ji právě někdo surově zmlátil bičem nesla se hrdě. To Alexu vyvedlo z míry. Nemohla pochopit, jak někdo, kdo byl právě mučen může chodit tak hrdě. Chvíli se na sebe dívaly, a pak příchozí řekla :,,Zdravím tě Alexandro. Ahoj Viš." ,,Dobrý den Hat." odpověděla reflexně Alexandra. ,,Já?" pousmála se příchozí. ,,Já nejsem Hat. Dovol, abych se ti představila mé jméno je Lucka." ,,Promińte." omlouvala se Alexandra. ,,To nevadí nikdo nás mezi s sebou nepozná." v tu chvíli se ozvalo Višnino kručení v břiše. ,,No, to sem tedy hostitelka, proč si nic neřekla sestřičko? Nevadí poj´dte najíte se a odpočinete si."

Dotkla se svojí hůlkou zelených dveří, kterými přišla a ty najednou zmodraly. ,,Vítám Vás ve svém království. Viš projděte do malého pokoje, nikdo tam není, já se opláchnu a přinesu něco k jídlu, co byste si daly, mám vše." zakamuflovala svou otázku Lucka. ,,To co obvykle, prosím." vypálila svou odpověd´ Višnu. Alex si začínala uvědomovat, že má taky hlad, a proto se zeptala ,,Opravdu můžu chtít cokoli?" ,,Ano cokoli. Dáš si pizzu, vaječnou amoletu se špenátem nebo svíčkovou. A rychle se rozhodni podívej, jak Viš už téměř slintá na koberec." a usmála se na svou sestru. ,,Já vím, že mám hlad, ale to opravdu vypadám, tak hladově?"optala se Višnu svých společnic a stáhla obličej, jako mrtvola. Alexa se při jejích slovech začala usmívat, ale při grymase, kterou vytvořila jí běhal mráz po zádech. ,,Tak jaká je tvá odpověd´?" zopakovala Lucka. ,,Jestli můžu cokoliv." Lucka přikývla ,,tak bych si dala maso na houbách." ,,Za okamžik jsem u vás s večeří." řekla Lucka a šla do nižších pater budovy. Višnu odvedla Alex do, i když malého, ale prostorného pokoje. Asi za 10 secund, co vešly do pokoje vešla Lucka s večeří. Alex na ni hleděla pohledem naprostého úžasu a řekla ,,Luci?" ,,Ano." ,,Jak si tak rychle dokázala uvařit večeři a ještě se umýt a převlíknout?" ,,Ty si jí nic neřekla Viš?" promluvila překvapeně Lucka. ,,Nebyl čas a myslela jsem, že jí to řekneme společně." stihlaříct Višnu, ještě než si dala první sousto do úst. Zbytek večeře se obešel beze slov.

Když Alex kousala poslední sousto, tak do pokoje vtrhnuly tři dívky všechny vypadaly naprosto stejně ( jako Višnu, Hat i Lucka ). Alexa nevěděla jakým způsobem, ale byla si jista, že poslední příchozí je Hat. ,,Ahoj Hat."řekla ještě stále s plnou pusou,ale pohled měla upřený na poslední příchozí. ,,Jak víš ,že........,jak si mě.........? " nedokázala se zeptat Hat. ,, Někdy vím věci , které bych neměla poznat." odpověděla Alex na neviřčenou otázku s úsměvem a s te´d už prázdnými ústy. Višnu se na ni zářivě usmála a řekla:,,Jsi princeznou země Času a kouzel a tvůj otec tě potřebuje. Musíš mu pomoci, proti zlému černokněžníkovi, který sužuje tvoji zemi princezno Alexandro." po těchto slovech všechny sestry poklekly a sklonily hlavy Alexandra vstala ,, To, ale není možný, jsem jen Alex a žádná princezna Alexandra." ,,A to co jste nám řekla není důkaz, že jste čarodějka a to nejdůležitější, že jste princezna a my jsme Vaše důvěrnice a rádkyně." řekla první příchozí.

,,Vstańte a od te´d, jako mé důvěrnice a rádkyně se mi neklańte cítím se při tom přihlouple." vzala Višnu za ruku čímž jí postavila na nohy. ,,Děkuji Vám princezno Alexandro." ,,Není zač, ale neoslovuj mě princezno a nevykej mi, jak mohu pomoci svému otci, když neumím nic zvláštního." ,,To je lež." vyhrkla druhá příchozí. Višnu ji zpražila pohledem a oslovila ji ,,Gymiekis tak to se odporuje princezně." ,,Promiń Alex, ale domnívám se, že věta, kterou jsi vyřkla není pravdivá." pak se Gymiekis zašklebila na Višnu. ,,Tak je to správně." pochválila ji Višnu. Po chvíli přemýšlení a hrobového tocha Alex řekla : ,,Dokaž to." ,,Dobrá, dámy vememe ji na cvičiště?" položila Gymiekis otázku. Zaznělo souhlasné mručení a Višnu pokyvovala hlavou. ,,Kam, že mě to vezmete?" optala se Alex. ,,Na cvičiště, tam se cvičíme v kouzlech a zaklínadlech." vystřelila Višnu svou odpově´d od boku. ,,Aha, a jak ti mám řikat? otázka směřovala k páté Višniné sestře. ,,A co třeba Evo nebo Íf." ,,Íf je hezké, to se mi líbí." přitakala Alex a obě se na sebe usmály. ( Gymiekis- ) ,,Půjdeme nebo se tady na sebe budeme culit." ,,Ne, na cvičiště se půjde zítra. Dnes bych chtěla Alexu vyzbrojit a vysvětlit, jak se s jednotlivými zbraněmi zachází." rozhodla Višnu. ,,A co potom, co to Alex vysvětlíš?" řekla Gymiekis vzpurně. ,,Půjdeme spát a vy máte ještě nějakou práci. Ne?" řekla jistě Višnu a ostatní odešly po vlastní práci, až na Lucku. ,,Já ne, pomůžu ti." nabídla se a Višnu byla za její pomoc vděčná. ( Višnu- ) ,,Alex prohlédni si to tu, my sem zatím přineseme zbraně a něco k pití." Alex se procházela po pokoji a přemýšlela o všem, co ji sestry řekly. Přemýšlela asi tak pět minut a Višnu i Lucka chodily z pokoje a zase zpět, Alexa si právě uvědomila něco podivného myslela sice na to,že je čarodějka, ale také přemýšlela, jak ona sama porazí černokněžníka, a tak zachrání otce.

Ale také si uvědomila ještě něco. Cítila, že jí někdo sleduje. Višnu vešla do pokoje s několilka neznámými zbraněmi v rukou ,, Višnu, mám zvláštní pocit, jako by mě někdo sledoval, zůstań tady." ,, Dobře Alexo, ale ještě musím jít tak na 5 minut pryč, ale nechám ti Arkenajna." ,,Arkenajna?" vyslovila nechápavě Alexa. ,,To nic , když budeš v nebezpečí zavolej Arki a ona tě ochrání, pak odešla se strachem v srdci. Alexa si sedla na postel a zaposlouchala se do tiché atmosféry, kterou narušilo tiché vrčení. Alexandra dostala strach, líně došla ke stolu, aby to nevypadalo podivně a vzala si hůlku ( tyč s ornamenty ), pak zavřela oči a poslouchala, to vrčení zesílilo, pochopila, že se chystá k ůtoku. ,,Arki." zašeptala. Přiběhl k ní obrovský pes, byl stejně velký jako kůń, měl černou chundelatou srst a studánkově modré oči. ,,Bojím se." zašeptala Alex, ani nevěděla proč. A k jejímu překvapení jí "pes" Arki odpověděl ,,Nebojte se Vaše veličenstvo, ochráním Vás." najednou se Arki otočil a zavrčel. Ze zdi vyšel vysoký šedivý vlk, který chodil pozadních. ,,Co je to?" ,,Vlkodlak" Višnu vešla do pokoje a vrhlkla ,,Rémusi, proč jsis nevzal lektvar?" po této otázce skočila na vlkodlaka, pak k Alexinu překvapení ho políbila, ale to nebylo všechno. Vlkodlak se proměnil v celkem pohledného muže a Višnu ve vlkodlaka. Za pár sekund vešla Lucka a na mířila na Višnu svou tyč, obě stály naprosto jistě, Višnu pochvíli zavyla a odešla.

,,Doufám, že se Viš brzy vrátí, nedokázala bych ti vysvětlit, jak používat všechny ty zbraně." a pohled jí sklouzl na tyč, kterou Alex stále držela v ruce. ,,Vidím, že jsis už vybrala zbrań Alexo." ,,Byla jediná, kterou jsem viděla, jak se používá." Lucka přikývla a řekla ,,Půjdeme spát. Nevím, kdy se Viš vrátí. A Alex budu tu spát s tebou jen, co si promluvím s Rémusem." naznačila Rémusovi, aby ji následoval a opustili pokoj. ,,Arki" zašeptala Alex. Arki se na ni podívala na znamení, že poslouchá ,,nevíš, kde tu jsou peřiny a deky, abych nám mohla ustlat." ,,Tak otevřeme postel a uvidíme," jakmile otevřeli postel, tak se peřiny a polštáře vznesly a začaly na ně útočit. Alex pozvedla hůlku, kterou držela stále v ruce. Udělala věc, kterou nevěděla, že umí, přála si, aby měla nějakou dlouhou tyč, se kterou by mohla proti lůžkovinám bojovat. A "ejhle" zmáčkla hůlku a ta se prodloužila do délky asi dvou metrů. Útočila na lúžkoviny úspěšně, a když se dotkly stěn místnosti přestaly se pohybovat, když skolila všechny lůžkoviny unaveně se posadila na postel.

,,A kde budeš spát ty Arki?"uvědomila si najednou. ,,Na zemi, ale dej mi tam polštář. Pro mého syna." ,, Ty máš syna?" ,,Ano a jsem na Graulita pyšná." ,,A kde ho máš?" ,,Doma nebo se smečkou, te´d mě omluv, dojdu pro něj. Zachvíli budu zpátky, zatím si prohlídni ty zbraně." Alexandra osaměla. Došla ke stolu a uchpila zbrań ve tvaru hada. ,,Zajímalo by mě podle čeho je Hat pojmenovaná Višnu mi něco říká, ale nevím co? Eva bude normální jméno a Gym bude Egyptský nebo Řecký." přemýšlela Alex nahlas,,Co je to za zbrań?" řekla nakonec a prohlížela si hadí zbrań s větším zájmem.

,,To je zakńaktel." řekl neznámý muž, který se za ní náhle oběvil. ,,Kdo jste?" zeptala se Alex a vytasila hůlku, protože se zakńaktelem ( jak řekl muž ) ještě neumí zacházet.,,Nejsem váš nepřítel slečno, jste v Lucčině domě a bez okovů či pout což znamená, že jste host a já nestojím o to si znepřátelit paterčata.",,Jaké je vaše jméno." optala se Alex. ,,Sirius Black, a vaše, slečno?" ,,Alexandra" ,,A příjmení nemáte, slečno Alexandro?" ,,Samozřejmě, že ano, ale nikdo mi ho neprozradil." ,,A odkud jste sločno Alex, jestli vám tak mohu říkat." ,,Jistě, že můžete. Hmm já vlastně nevím odkud doopravdy jsem. Byla jsem Alexandra Preskotová, ale te´d, když jsem potkala paterčata jste říkal? ( Sírius přikývl ) a řekly mi, že nejsem Alexandra Preskotová, ale ......." Alex nedokázala Síriusovi říct, že je čarodějka a princezna. ,,Prozra´dte mi to slečno, co jste se od paterčat dozvěděla?" ,,Správně bych s vámi neměla mluvit a vlastně bych vám neměla vůbec věřit."řekla vzpurně. ,,To ani já vám slečno Alex." a s oblakem kouře zmizel, ale téměř okamžitě se oběvil za Alex s dlouhým a ostrým nožem, který jí přiložil k hrdlu. ,,Polož prosím silové kopí na stůl.( položila ornamentovou tyč na stůl ) Výborně." pochválil jí Sírius a dal nůž z jejího krku. ,,Posa´d se." Alex si vduch hubovala, že nedbala Višniny rady a mluvila se Síriusem ( jestli se jí představil pravdivě), ale poslechla a šla. ,,Děkuju." řekl Sírius, když se Alexa posadila na postel. Položl nůž a obkročmo se posadil na židli.

Do pokoje přispěchala Lucka a Arki ( Graulita měla na zádech). Jakmile si Lucka všimla Síriuse na mířila na něj silové kopí a zeptala se ,,Kolikátka?" Sírius vstal přišel asi na metr k Lucce poklekl, podíval se jí do očí a řekl ,,Patnáctka." Lucka kývla ,,Vstań a zítra mi přive´d ostatní, příteli." Sírius se jemně poklonil a odešel. ,,Alex to je Arki a její syn Graulit." ,,My se už přeci známe Luci." ,,Opravdu? A odkud?" ,,Višnu, Rémus,Werwulf, proč si Síriuse poslala pro ostatní?" řekla Arki. ,,Ano promiń, mám toho trochu moc, ale stejně neuškodilo, že jsem vás oficielně představila ne?" a zářivě se usmála. ,,Tak Alex, sice toho moc nevím, ale co bys chtěla vědět?" zeptala Lucka ,,Jaké je moje příjmení?" ,,Jsi Alexandra von Lindau, a to je navíc zkratka, nikdo si tvoje příjmení nepamatuje celé snad jen Višnu a samozřejmě tvůj otec." Alexandra přikývla s další otázkou na jazyku. ,,Jak porazím toho černokněžníka, a jak se jmenuje?" ,,Jak porazíš černokněžníka to nevím, to musíte s Višnu vymyslet a jak se jmenuje, to ví snad jen on sám. Mezi lidmi a kouzelníky se mu však říká Nejmený." Alexandře se začaly klížit víčka a Arki to postřehla, jako první. ,,Jděte spát. Pro dnešek to už stačilo, zítra se toho budeš muset hodně naučit a ještě více toho předvést Alex. Tak všichni do hajan." prohlásila nekompromisně. Alexa se šla umýt, a když se vrátila Lucka už v posteli chrápala hůř než dřevorubec.S úsměvem se k ní proplížila a přitom málem šlápla na Arki s Graulitem. Když si lehla dívala se ještě chvíli na strop, ale protože byla už hodně unavená zachvíli usnula.

 

10.11.2008 20:03:04
visnu

Líbí se Vám tyto stránky?

Ne! (1867 | 33%)
Ano! (1923 | 34%)

Vaše nej povídka u mě?

Morgana La Fey (1 | 14%)
SianaS (0 | 0%)
ŽIvot (1 | 15%)
D z Limbu (1 | 14%)
Všechna práva jsou vyhrazena autorům. (J. K. Rowlingová, T. Goodkin,....) Ze své tvorby nemáme finanční užitek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one